Na začátku února jsme uspořádali první z šesti kulatých stolů na téma systematické podpory profesionálů ve službách pro seniory. S ředitelkami, řediteli a vedoucími služeb jsme mluvili o jejich vlastní podpoře. Co jim chybí? Co potřebují, aby svou profesi zvládli vykonávat co nejlépe a udržitelně? Protože pracují ve službách pro seniory po celé České republice, sešli jsme se online a ověřili si tak, že setkání v tomto formátu mohou být stejně obohacující jako ta osobní. Co jsme zjistili?

U kulatého stolu diskutovali:

• Alena Fiedlerová, ředitelka Centra sociální pomoci města Litomyšl
• Kateřina Millichová, ředitelka Domova pro seniory Sloupnice
• Magdaléna Zemková, ředitelka Sociálních služeb Česká Třebová
• Jan Gabriel, ředitel Domova seniorů Liberec – Františkov
• Miroslava Kabelová, ředitelka Domova seniorů Drachtinka, Hlinsko
• Tomáš Pěnička, ředitel Domova seniorů U Přehrady, Jablonec nad Nisou
• Ludmila Lorencová, ředitelka Domova důchodců Dvůr Králové nad Labem
• Matěj Lejsal, ředitel Domova Sue Ryder, Praha
• Tomáš Ficek, vedoucí sociální služby Domov Přístav, Praha 10
• Michaela Žáčková, ředitelka Sociálních služeb Prahy 9
• Kateřina Kapičková, ředitelka Sociálních služeb města Mimoň
• Helena Nováková, ředitelka Domova seniorů Vysočany
• Martina Pojarová, ředitelka Pečovatelského centra Prahy 7
• Martina Rafačová, vedoucí pečovatelské služby Diakonie ČCE Praha
• Zuzana Winkler Vostrovská, ředitelka Centra sociálních pomoci a služeb Hradec Králové

Zřizovatel hraje klíčovou roli, ředitelé by si od něj přáli podporu, pochopení a důvěru

Ať je zřizovatelem služeb péče o seniory kraj či město, nebo se jedná o neziskové organizace či soukromé subjekty, důvěru a podporu zřizovatele si přála většina diskutujících. Jen někteří ji ale skutečně mají.

„Podporu cítím od kraje, kde skvěle spolupracujeme s radním pro sociální záležitosti. Funguje to i z hlediska strategie a koncepce.“

Kdo má na straně zřizovatele odborníka, vyhrává

Lidem, kteří vedou zařízení, pomáhá, když je na straně zřizovatele člověk z oboru, který sociálním službám rozumí.

„Jsme městské zařízení a máme ohromnou podporu. Lidé, se kterými spolupracuji, vědí, o čem ta práce je, mnohdy ji sami vykonávali. Chápou naše problémy.“

Politika může věci komplikovat

Někteří diskutující se shodli, že podporu a důvěru směrem od zřizovatele může negativně zasáhnout politika a nepředvídatelnost s ní spojená:

„Politické prostředí je pro příspěvkové organizace města tvrdý oříšek. Vzhledem k politice nevím, co přijde.“

„Můj přímý nadřízený je odborník, moc si ho vážím a vždy za mnou stál. Ale když do hry vstoupí politici, kteří se po volbách vymění, nastávají situace, že nevím, co bude následovat.“

Kontrola nerovná se podpora

Někteří účastníci upozorňovali na kontrolní funkci zřizovatele, která podle nich může důvěru narušovat:

„Kontrolní funkce zřizovatele je natolik důležitá, že důvěra nemůže být stejná, jako když mluvíte s kolegou, který s vámi nahlas přemýšlí. To, co vypadá jako podpora, často bývá kontrola.“

Proaktivní přístup snižuje frustraci

Jiní se rozhodli, že si podporu vybudují sami. Vyplatilo se jim říct si o pozornost, pravidelná setkávání i rozhovory. A to i přesto, že mohou být nepříjemné:

„My jsme si svůj díl podpory museli vytvořit a důvěru vybojovat. Chtěli jsme pravidelná setkání s radou. Jednou za dva měsíce teď chodíme na hodinové setkání. To je velmi velmi funkční nástroj a i když to není vždy podpůrné, minimálně můžete říct, že jste informace sdělili.“

Ověřili jsme si tak, že zřizovatel hraje významnou roli v oblastech dostupné i chybějící podpory a přístup jednotlivých zřizovatelů se liší. Zdá se, že pomáhá proaktivní komunikace ze strany vedení služeb.

Sdílení s ostatními řediteli vede. Nikdo vás nepochopí tak dobře jako ten, kdo kráčí ve vašich botách

Až nás překvapilo, jak důležitou roli hraje v oblasti podpory svépomoc ředitelek a ředitelů v podobě vzájemného neformálního sdílení s ostatními lidmi na stejných pozicích. Jak trefně shrnula jedna z diskutujících, je to podpora „zadarmo nebo za kávu“ a přitom toho dokáže tak moc. Shodovali se na tom všichni diskutující.

„Mám kolem sebe ředitele, kterým můžu zavolat, pravidelně se setkáváme. Nezištně poradí, řeknou, jak by problém řešili, za to jsem moc ráda.“

„Můžete si promluvit o problémech jako je propouštění zaměstnanců, svrab, covid, černý kašel a další věci, které nás potkávají. Člověk věci vyslovuje nahlas a mnohdy tak formuluje řešení i jen díky tomu, že je má komu sdělit.“

„Máme ředitelské procházky s dalšími dvěma ředitelkami. Jednou za 2 měsíce si dovolíme půlden a to je neskutečně nabíjející. Probereme témata do hloubky, máme čas volně asociovat a nedělat rozhodnutí.“

„Sdílení v menších skupinkách je jedna z nejdůležitějších podpor, kterou si můžeme dát. Podporuju v tom i vedoucí.“

„Mluvit s ostatními řediteli pomáhá, vidím že někdo řeší stejné problémy, co druhý už třikrát řešil.“

„Vytvořili jsme si skupinu ředitelek a scházíme se zhruba jednou za měsíc. Pomáhá nám bezpečné prostředí, které jsme si vytvořily, máme i skupinu na WhatsApp.“

Jiskříme probíhá ve spolupráci se společností HARTMANN – RICO, která naše aktivity podporuje nejen finančně, ale také s námi rozvíjí možnosti vzdělávání budoucích profesionálních i neformálních pečujících a spolupracuje s námi i v oblasti osvěty
a advokační práce. Děkujeme!

Externí mentoring a vzdělávání může lidi ve vedení nakopnout a dodat jim naději, nadhled i novou energii

Školení, kurzy nebo mentorování a koučink zmiňovali jako podpůrné v nějaké podobě všichni účastníci. Slyšeli jsme konkrétní doporučení nejen na služby MILY (moc děkujeme za důvěru!), ale také Nadačního fondu Abakus, Cesty domů, Růžové mašinky a dalších. Protože rozsah a podoba využívání externí podpory je velmi různorodá, budeme na dalších setkáních zjišťovat, co dalšího by v tomto ohledu jednotlivá zařízení uvítala.

„Externí podpora, mentoring, metodika, to je pro mě velmi důležité. Nepotřebuju vědět všechno a dělat to nejlíp ale najít si lidi, kteří to umí.“

„Mám externí podporu pro svoje vedoucí. Scházíme se v pravidelných intervalech každý měsíc a takzvaně společně čistíme trubky a komunikační kanály.“

„Skvěle mi fungovala supervize ředitelů, kterou jedna organizace poskytuje. To je bezvadný formát a velmi podpůrný. Hodně málo se pracuje s mentoringem, tím bych dnes začala.“

Podpora v rámci týmu je o naslouchání, spolupráci i respektu a partnerství

Díky svému týmu se lidé ve vedení služeb pro seniory necítí na svojí pozici osamělí a mají možnost spolupracovat a řídit službu na operativní i strategické úrovni. Společně prochází úspěchy i náročnějšími momenty, které lidé zvenčí tak dobře nepochopí. A to je, podle jejich vlastních slov, pro ředitelky a ředitele nenahraditelná podpora v jejich profesi. Podle ředitelek a ředitelů je v týmu zcela zásadní důvěra a otevřenost, bez nich spolupráce nefunguje dobře. V některých případech se tým musel i obměnit, aby lidé ve vedení služby táhli za jeden provaz a vzájemně si rozuměli.

„Podtrhnu symbiózu s týmem. Ten úzký, spolupracující tým, kterého jsem součástí, je významným zdrojem vzájemné podpory. Pokud se věci, hlavně ty méně populární, dějí v konsenzu, je to obrovský komfort.“

„Důležité je pro mě naslouchání, vnímání člověka nejen jako zaměstnance. Pomáhá mi uvědomit si, že já i kolega děláme vždy to nejlepší, co můžeme. Vnímám jako důležité umět reagovat na to, že nejsem v kondici, že se děje ve službě hodně věcí. Souvisí s tím důstojné jednání s kolegy na pracovišti.“

„Pro mě je nejdůležitější, že můžu s lidmi v týmu otevřeně komunikovat, nemusím si na nic hrát. Někdy je ale těžké lidi přesvědčit, že můžeme mít dobré vztahy, že tam může být partnerská spolupráce.“

„Zaměstnanci jsou extrémně důležití, ale někdy, i když děláte, co můžete, se to rozsype. Je to výzva.“

Nenaplněná očekávání, frustrace, přijetí, sebepéče. Bude klíčem k dobré péči systematická psychologická podpora?

Mnohokrát jsme v diskuzi zaznamenali deziluzi, nenaplněná očekávání a také přijetí těchto pocitů, práci na nich. Řada našich hostů dala najevo, jak moc je vlastní očekávání v práci vyčerpala a kolik energie stojí vlastní smíření se stávajícím stavem. Mnoho z nich na sobě totiž cíleně pracuje. Je patrné, že svépomocné formy podpory ředitelé volí a tolik vyzdvihují mnohdy právě proto, že se zklamali v dostávání systematické podpory a poskytnutí prostoru pro rozvoj své práce zvenku.

„Nevyplatí se očekávat. Prostě jsem si našla cesty, jak se sama podpořím a dělám věci, které mi dělají radost.“

„Vstupovala jsem do svojí pozice s představami, které se zpětně zdají být velmi naivní. A jsem teď na vážkách zda mi to za to úsilí stojí. Snažím se, hledám různé možnosti podpory.“

„Očekávání už nemám. Chci se připravit na odchod do starobního důchodu tak, abych neodcházela zklamaná, vyhořelá.“

„Procházím složitým obdobím ve své pozici, za ty roky přicházím na to že se musím podpořit sama, je potřeba si najít vlastní cestu.“

„Léta mi trvalo pochopit, že osobní podpora, podpora sebe sama je to, čemu bych se měla věnovat. Asi máme v pomáhajících profesích syndrom pomocníka, vždycky se nejdřív staráme o druhé a teprve pak o sebe.“

To je celý zástup vyjádření, která mají mnoho společného. Tito lidé procházejí silnou frustrací a vyčerpáním, je proto zjevné, že funkční systémová podpora lidí ve vedení služeb pro seniory je na místě.

Za dlouhodobou podporu děkujeme Nadačnímu fondu ČRo a jeho projektu Ježíškova vnoučata. Podporují nás od roku 2022. Díky tomu se můžeme s naší organizací MILA každý rok dotknout života až 400 profesionálních pečujících. Ze získaných postřehů a zkušeností přímo v zařízeních pak vytváříme systémová doporučení. I na nich teď pracujeme v rámci kulatých stolů jejichž výsledky představíme na naší listopadové konferenci. 

Odstup je úleva

Někteří diskutující se shodovali, že jim dělá dobře, když mohou na svou profesi nahlížet z jiných úhlů a nebo si od ní odpočinout v jiných rolích. To s sebou však nese nároky na čas i energii. Má každý ředitel a ředitelka, který by si to přál, podmínky pro podobné aktivity, nebo na tuto formu podpory nedosáhne, protože nemá dostatek vyhrazeného času?

„Absolvovala jsem psychoterapeutický výcvik, začala jsem dělat psychoterapie a přišla jsem na to, že práci ředitelky dělám, protože chci a protože mě to naplňuje. Kdykoli můžu být úplně někde jinde. To mě osvobodilo, pracuju s radostí.“

„Celou dobu se snažím dělat ještě něco jiného. Někde se cítím jako úplný nováček. To mi pomáhá, člověk ztratí svou omnipotentní část, kdy musí všechno rozhodnout, všichni k němu vzhlíží.“

„Vnímám jako obrovskou devizu, že mám příležitost učit na univerzitě. Můžu nahlížet svou běžnou práci s odstupem teoretických modelů a schémat. Je to úlevné.“

Osobní síť podpory, to je rodina a přátelé, ale také víra, zájmy a možnost těšit se

Podpora, kterou člověk svým osobním životem vytváří, je natolik důležitá, že do výčtu rozhodně patří. Systém jejímu rozvoji může pomoci.

„Vymezit si svůj čas, zavřít dveře, jít domů a věnovat se sám sobě, nebo tomu, co nás baví. Připadá mi, že to v sociálních službách pořád málo umíme.“

„Kdybych neměla podporu mojí rodiny, nebyla bych na tomto místě.“

„Pomáhá mi moje víra. Mám v ní velkou jistotu. Kdybych ji neměla, tak nejsem tam, kde jsem, a necítím se tak, jak se cítím.“

Smysl práce může fungovat jako stavební kámen podpory

Potřeba vědomí smyslu vlastní práce se v diskuzi také objevila. Pro některé diskutující je doslova nutností, bez které by ve výkonu své profese nemohli pokračovat.

„Pro mě je základní podpora smysl mojí práce. Fakt, že dělám něco, v co věřím, vidím ten smysl každý den. Kdybych tuto podporu neměla, tu práci bych vůbec nemohla dělat.“

Co dál?

Co je tedy nutné změnit? Jak konkrétně by si ředitelky, ředitelé a vedoucí ve službách péče o seniory představovali podporu na svých pozicích? I na to jsme se jich zeptali a budeme se ptát také na dalších kulatých stolech.

Příští online setkání se budeme věnovat podpoře řadových zaměstnanců ve službách pro seniory, kteří jsou v těm, kdo potřebují péči, nejblíž.

Diskutovat budeme třeba o tom, co se jim v péči o zaměstnance osvědčilo. Budeme mluvit nejen o konkrétních formách podpory ale také o tom nejdůležitějším, aby na ně mohla přijít řada, o čase i o penězích.