Začátkem září jsme se sešli na posledním online kulatém stole Jiskříme s cílem zlepšit podmínky pro zaměstnance a vedení služeb péče pro seniory. Věříme totiž, že spokojenější lidé v oboru přinesou kvalitnější a udržitelnější péči s vyšší mírou lidskosti.

Účastníky jsme předem požádali o komentáře k seznamu potřebných změn, který vznikl na základě výstupů z předchozích pěti kulatých stolů. Úkolem posledního setkání bylo projít jednotlivá doporučení a najít nad nimi shodu. Věříme, že se to povedlo. Výsledek sice představíme až 13. listopadu na konferenci Jiskříme, o malou ochutnávku z diskuze se ale podělíme už teď.

Posledního z šesti kulatých stolů Jiskříme se zúčastnili:

• Alena Fiedlerová, ředitelka Centra sociální pomoci města Litomyšl
• Kateřina Millichová, ředitelka Domova pro seniory Sloupnice
• Magdaléna Zemková, ředitelka Sociálních služeb Česká Třebová
• Matěj Lejsal, ředitel Domova Sue Ryder, Praha
• Tomáš Ficek, vedoucí sociální služby Domov Přístav, Praha 10
• Kateřina Kapičková, ředitelka Sociálních služeb města Mimoň
• Helena Nováková, ředitelka Domova seniorů Vysočany
• Martina Rafačová, vedoucí pečovatelské služby Diakonie ČCE Praha
• Pavlína Pešková, ředitelka pobytových služeb Bystré a Polička, Svazek obcí AZASS
• Michaela Žáčková, ředitelka Sociálních služeb Prahy 9

Zlepšovat podmínky pro lidi v oboru péče o seniory může
i veřejnost

Každý z nás má moc ovlivnit kvalitu podmínek pro výkon pečovatelské profese a to nejen kladenými požadavky, ale také dialogem s pečujícími, vlastní empatií a pochopením. Tentokrát jsme o veřejnosti mluvili také na komunální úrovni. Panovala shoda, že do systému podpory by se mohly efektivně zapojit obecní úřady.

Zazněla také potřeba advokační práce směrem k veřejnosti tak, aby vznikl dostatečný tlak na systémové změny.

Lidé v oboru péče o seniory si zaslouží podporu, měli by však zároveň přijmout odpovědnost

Už v rámci předchozích kulatých stolů se probírala nutnost systémové podpory zaměstnanců – psychologická pomoc, koučink nebo mentoring jsou klíčovou prevencí proti vyhoření. Tentokrát jsme však otevřeli i téma odpovědnosti zaměstnanců za vlastní rozvoj:

Matěj Lejsal: Stál bych o to, abychom zdůrazňovali prvek seberozvoje a učení se. Aby existoval kontinuální nárok rozvíjet se a přizpůsobovat se světu kolem. Aby bylo definované, že i zaměstnanci přijímají svůj díl odpovědnosti. 

Magdaléna Zemková: Přijde mi, že chceme vyšlapat cestu personálu, aby mu opravdu bylo dobře. A to je fajn, je ale potřeba myslet i na to, že mají také svůj díl odpovědnosti. 

Závazek pro osobní a profesní rozvoj si berou za svůj i ředitelky a ředitelé

Podle účastníků se závazek k osobnímu a profesnímu růstu týká také lidí v čele služeb. Ti mají být nejen lídry svých týmů, ale i příkladem v seberozvoji:

Helena Nováková: Kladla bych důraz i na rozvoj ředitelů. Stále se setkávám s tím, že někteří se posouvají dál, ale jiní ne. Pak nemůžeme chtít, aby se rozvíjela služba a ostatní pracovníci.

Alena Fiedlerová: Někteří ředitelé mají pocit, že všechno umí a už se nepotřebují rozvíjet. Pokud má ředitel přicházet s vizí a vést ostatní, potřebuje podporu a musí se dál rozvíjet.

Jiskříme probíhá ve spolupráci se společností HARTMANN – RICO, která naše aktivity podporuje nejen finančně, ale také s námi rozvíjí možnosti vzdělávání budoucích profesionálních i neformálních pečujících a spolupracuje s námi i v oblasti osvěty
a advokační práce. Děkujeme!

Rozlišujme zřizovatele a správce sítě

Podstatná část debaty se točila kolem rozlišování rolí zřizovatelů a správců sítě a toho, co by ze své pozice měli pro podporu lidí pracujících v sociálních službách dělat.

Matěj Lejsal: Role zakladatele je dát organizaci poslání. Role správce sítě, tedy obce, kraje nebo státu, je rozhodnout, kolik služeb chce a kolik za ně zaplatí. Je důležité tyto role nezaměňovat. Měli bychom jasně pojmenovat, jak se má zřizovatel chovat ke svým entitám. Ať už jde o příspěvkovou organizaci, s. r. o., nebo třeba nemocnici.

Znovu se diskutovalo financování služeb:

Pavlína Pešková: Chtěla bych, aby si zřizovatelé uvědomili, že sociální služby nejsou ‚navíc‘, ale jsou nezbytností, do které je nutné aktivně investovat. Je velmi těžké vykomunikovat s obcemi, aby poskytly finance v adekvátní výši, které by mohly být využity na běžný provoz sociálních služeb.

Mluvili jsme i o potřebě pravidelného dialogu mezi zřizovateli a vedením služeb, o síťování, sdílení zdrojů i spolupráci při fundraisingu, kdy si diskutující přáli především jednotný a aktivnější přístup zřizovatelů v této otázce.

Důstojné a férové odměňování je takové, které reflektuje realitu pracovního trhu

Platové tabulky byly opakovaně kritizovány jako zastaralé a diskriminační. Jako řešení se podle diskutujících nabízí revize nebo dokonce jejich zrušení.

Alena Fiedlerová: Polovina lidí v první platové třídě u nás nedosahuje ani minimální zaručené mzdy. Pokud bych jim nedala odměny, nesplní ani minimum. Byla bych ráda, kdyby se tabulky revidovaly. Ideálně, kdyby se úplně zrušily.

I tentokrát se diskutovaly prémiové složky platu jako možná cesta k vyšší motivaci zaměstnanců:

Magdaléna Zemková: Když mají zaměstnanci v platovém výměru daný tarif a osobní ohodnocení, které se neposouvá nijak významně, myslím, že nejsou motivovaní. Prémiová flexibilní složka by mohla k motivaci a spravedlivému odměňování výrazně přispět.

Vedle toho účastníci zdůraznili potřebu dlouhodobějšího financování. Roční rozpočty jsou podle jejich slov pro služby nekomfortní a nejisté:

Magdaléna Zemková: Funkční systém péče potřebuje jistotu finančního rámce, který zajistí důstojné odměňování. Narážím tím na víceleté financování. My děláme rozpočty z roku na rok, do poslední chvíle nevíme, s čím ministerstvo přijde. To je pro nás hodně nekomfortní.

Za dlouhodobou podporu děkujeme Nadačnímu fondu ČRo a jeho projektu Ježíškova vnoučata. Podporují nás od roku 2022. Díky tomu se můžeme s naší organizací MILA každý rok dotknout života až 400 profesionálních pečujících. Ze získaných postřehů a zkušeností přímo v zařízeních pak vytváříme systémová doporučení. I na nich teď pracujeme v rámci kulatých stolů jejichž výsledky představíme na naší listopadové konferenci. 

Vyšší nároky na vzdělávání pečujících jsou legitimní, to má být atraktivní a dostupné

Téma vzdělávání se prolíná všemi kulatými stoly. Diskutovala se jeho dostupnost i to, jak nadchnout lidi, aby do oboru vstupovali.

Matěj Lejsal: Myslím si, že je důležité podpořit, jak komunikačně, tak zdrojově a kapacitně, aby lidé měli důvod do toho oboru vstoupit. A aby měli kudy vstoupit. To bych chtěl zdůraznit.

Opětovně jsme probírali také aktuální minimální požadavek vzdělání na pracovníky v sociálních službách, který ředitelé mnohdy hodnotí jako nedostatečný:

Magdaléna Zemková: 150 hodin kurzu nestačí k tomu, aby z člověka vyšel profesionál, empatický a citlivý, který všechno ovládá. Raději bych podpořila vzdělávání ve smyslu rozvoje studijních oborů, aby vůbec bylo pro lidi zajímavé ty obory studovat.

Jazyk a kultura péče jako nástroj pro zvýšení atraktivity oboru

V neposlední řadě se diskuze dotkla i toho, jak může vhodná rétorika ovlivnit vnímání služeb, ať už veřejností, dárci nebo partnery. Kultura péče a transparentní komunikace se ukázaly jako základní podmínka pro důvěru a udržitelnost celého systému.

Matěj Lejsal: Pokud je fungování zřizovatele nesrozumitelné a netransparentní, ztrácíme důvěru i podporu.

Kompletní seznam potřebných změn představíme na konferenci Jiskříme

Ta proběhne v 13. listopadu v Praze. Vstupenky do Haly 11 už jsou vyprodány, ale chcete-li být u toho, můžete si koupit online přenos, který pro nás zprostředkovává dlouhodobý partner Studio zamlklých mužů a 50 % částky z prodeje online přenosu jde na podporu naší práce.

Kompletní dokument následně zveřejníme a předáme veřejným činitelům, kteří mají možnost podmínky v oboru péče ovlivnit, a také médiím. Zároveň při té příležitosti přiblížíme, kterým bodům na seznamu se budeme dál intenzivně věnovat my v MILE.

Děkujeme všem, kdo sledujete a podporujete naši společnou cestu ke kvalitnější a udržitelnější péči s lidskou tváří. Zvláštní poděkování patří ředitelkám a ředitelům služeb péče o seniory,kteří se do kulatých stolů Jiskříme aktivně zapojovali a věnovali nám svůj čas.

Intenzivně pracujeme na sestavení konkrétních doporučení pro zlepšení pracovních podmínek ve službách péče pro seniory a to s jednoduchým cílem – udržet stávající profesionály v oboru a co nejvíc ho zatraktivnit pro možné zájemce. 

Červnový online kulatý stůl jsme věnovali zpětné vazbě odborníků na pracovní verzi doporučení, která vznikla na základě předchozích kulatých stolů s lidmi ve vedení služeb péče pro seniory. Zprávy z nich si můžete přečíst v článcích.

Pátého online kulatého stolu se zúčastnili:

Miluše Horská
Senátorka, ředitelka základní a praktické školy Svítání, o. p. s. školy pro děti s mentálním a kombinovaným postižením. V politice se věnuje sociálním věcem jako členka výboru Senátu.

Jakub Jirgl
Ředitel DOZP a chráněného bydlení Paprsek v Olšanech. Od října 2023 vede zařízení, které podporuje lidi se zdravotním postižením.

Radek Kratochvíl
HR konzultant s mnohaletou zkušeností z oboru. Spolupracuje s MILOU jako podpora pro vedoucí a ředitele služeb péče pro seniory.

Vítězslav Schrek
Politik, manažer, v letech 2020 až 2024 hejtman Kraje Vysočina, od roku 2006 zastupitel města Jihlava. Bývalý vedoucí projektů a ředitel se zkušenostmi z různých typů sociálních služeb.

Anna Šujanová
Sociální pracovnice a psycholožka, dlouhodobě působící v sociálních službách

K pracovní verzi doporučení se písemně vyjádřili nebo je podpořili:

Jakub Fraj
Ekonom, předseda Rady dětí a mládeže hlavního města Prahy, člen Představenstva České rady dětí a mládeže, mluvčí Komory krajských rad ČRDM a předseda Komunitního centra Petrklíč.

Ladislav Průša
Docent Katedry demografie VŠE, ředitel Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, člen FSS MUNI, člen FHS UK

Milan Nádvorník
Oblastní ředitel Naděje, člen neformálního sdružení Platforma 10, ve které se podílí o zviditelnění profese a získání rovného a důstojného odměňování, viz např. kampaň „Stejná odměna“

Zaměřili jsme se především na návrhy směrem ke státu a zřizovatelům. Diskuzi jsme vedli s cílem zpřesnit a posílit doporučení tak, aby odpovídala potřebám praxe. Účastníci se přitom opírali o svoje znalosti a zkušenosti a také o představené návrhy, které jsme jim poslali v předstihu. Některé z nich popisujeme v následujícím článku.

Platové tabulky, zásluhovost, i odvaha managementu: Co změnit v systému odměňování?

Jedním z návrhů, který na kulatém stole rezonoval, byla výzva ke změně systému odměňování pracovníků v sociálních službách. Návrh počítá s navýšením platových tabulek, větší flexibilitou při individuálním odměňování, zrušením zásluhovosti a zavedením prémiových složek mzdy. Přestože se účastníci shodli na potřebě systémové podpory, debata ukázala i složitost případných změn, třeba s ohledem na požadavky ostatních profesí ve veřejné sféře:

„Nejsem zastáncem otevírání diskusí o platových tabulkách jednotlivých profesních skupin,“ upozornil třeba Vítězslav Schrek. „Jednal jsem s mnoha profesemi – hasiči, zdravotníky, záchranáři, učiteli, soudci, psychology, policisty – a mohu říct, že všechny tyto skupiny mají pocit, že jsou špatně odměňovány.“ Zároveň však vyjádřil podporu tomu, aby „management měl dostatečný prostor pro smysluplné zařazení pracovníků do platové tabulky a zároveň měl k dispozici objem prostředků, se kterým může pracovat při individuálním odměňování.“

S navýšením platových tabulek naopak souhlasí Jakub Jirgl. Zastává názor, že pečující profese pomáhají i státu, a proto si zaslouží lepší ohodnocení: „Ti, kdo pečují o druhé a sekundárně tak ulevují státu, například tím, že méně lidí končí na psychiatrii nebo v nemocnici kvůli vyčerpání z péče o své blízké, si zaslouží, abychom jim systémově pomáhali.“ I Jakub Jirgl přitom podporuje větší prostor pro individuální odměny v rámci týmů.

Jakub Fraj podtrhl, že je v diskuzi o proměně platových tabulek potřeba vzít v potaz rozdíly mezi financováním veřejných a soukromých poskytovatelů služeb: „Souhlasím, že v případě veřejných poskytovatelů sociálních služeb je třeba reformovat platové tabulky (včetně zásluhovosti), aby jejich výše odpovídala trhu a potřebám poskytovatelů. Zároveň je třeba poukázat na rozdíly ve způsobu financování veřejných a soukromých poskytovatelů. V případě, kdy je zřizovatelem samospráva, dochází často k dofinancování provozu, což vede k pokřivení trhu v neprospěch soukromých poskytovatelů.“

Výše zmíněnou zásluhovost návrh zpochybňuje jako překážku férového odměňování. Také Miluše Horská poukázala na to, že dlouhá služební doba nemusí nutně znamenat vyšší kvalitu práce: „Zásluhovost z vás neudělá automaticky lepšího nebo schopnějšího člověka.“ Naopak ti, kdo dlouhodobě nesou zátěž, „už bývají unavení a potřebují jiné benefity.“

Vítězslav Schrek připomněl, že nastavení systému je výsledkem dlouhodobých dohod napříč profesními svazy a komorami: „Nenapadá mě lepší systém, než aby se v něm odrážely různé faktory – včetně zkušeností.“

Systémová podpora duševního zdraví dostala plnou podporu

Kulatý stůl naopak přinesl jednoznačnou shodu na tom, že psychosociální podpora zaměstnanců v sociálních službách není „bonus navíc“, ale nezbytnost. Zkušenosti z praxe i odborné názory potvrzují, že současný systém nenabízí dostatečné nástroje, jak těmto pracovníkům pomoci zvládat emočně náročné situace, kterých je jejich práce plná.

„Podpora v oblasti psychosociálního a duševního zdraví je naprosto klíčová. Z praxe vím, že když do zařízení přišla byť jen minimální forma podpory, ať už šlo o koučink, nebo třeba supervizi, ten dopad byl obrovský,“ uvedl Radek Kratochvíl.

Navrhovaný dotační titul MPSV na psychosociální podporu zaměstnanců a vedení služeb, včetně možnosti financování mentoringu, supervizí, krizové intervence nebo vzdělávání, získal silnou podporu. Zazněl také návrh ověřit jeho funkčnost pilotním projektem: „Osobně bych navrhoval dohodnout se třeba s ministerstvem na pilotním projektu. Ten by se mohl vyzkoušet napříč Českou republikou a napříč různými typy služeb a zřizovatelů,“ doporučil Vítězslav Schrek.

Zásadní roli v psychosociální podpoře hraje podle diskutujících také vzdělávání, které by mělo být více propojeno s prevencí vyhoření a zvládáním stresu. „Už v rámci vzdělávání by se dalo předcházet tomu, co potom souvisí s vyčerpáním a syndromem vyhoření,“ řekla Anna Šujanová.

Legislativní ukotvení podpory je podle některých žádoucí. „Co nejvíc bych usiloval o to, aby se potřeba psychosociální podpory dostala do zákona – vhodnou formou, která by ukotvila její důležitost,“ řekl Radek Kratochvíl. Pro byla také Anna Šujanová: „Je důležité, aby vůbec existovala možnost podporu čerpat. I kdyby to mělo být zavedeno částečně povinně legislativou. Mnoho lidí v sociálních službách pečuje především o druhé – a až na posledním místě o sebe. Je klíčové je v tomto směru podporovat,“ řekla. Podle Miluše Horské je to nutné také z hlediska dlouhodobé udržitelnosti: „Když podpora duševního zdraví chybí, tak je to v práci mnohem náročnější.“

Zazněla i výhrada k možnému legislativnímu závazku bez finančního krytí. Na předchozích kulatých stolech totiž někteří lidé ve vedení služeb péče pro seniory vyjádřili obavu, že se z návrhu stane povinnost, kterou nebudou mít z čeho financovat.

V debatě o návrhu uznat péči o seniory jako psychicky náročné povolání zazněla možnost zobecnění i na další obory sociálních služeb: „Pokud bychom chtěli uznat péči o seniory jako psychicky náročné povolání, pak se můžu ptát, jestli nebudou to stejné chtít i pečující v jiných oborech. Nabízí se to zobecnit,“ řekl Jakub Jirgl.

Souhlas s myšlenkou, že práce v sociálních službách je náročná po všech stránkách, ale zazněl napříč diskusí: „Péče není povolání, které si člověk odpracuje fyzicky a hlavu má volnou. Práce v sociálních službách je psychicky i fyzicky vyčerpávající,“ připomněla Miluše Horská.

Jiskříme probíhá ve spolupráci se společností HARTMANN – RICO, která naše aktivity podporuje nejen finančně, ale také s námi rozvíjí možnosti vzdělávání budoucích profesionálních i neformálních pečujících a spolupracuje s námi i v oblasti osvěty
a advokační práce. Děkujeme!

Osvěta? Péči a lidi v ní potřebujeme vidět, pak pochopíme její důležitost

Jedním z diskutovaných návrhů kulatého stolu bylo systematické zviditelňování profese pečujících jako klíčové pro společnost – včetně osvěty směrem k veřejnosti, zřizovatelům i politické reprezentaci.

Téma osvěty silně akcentovala senátorka Miluše Horská, podle níž je nutné znovu změnit optiku, kterou společnost na pečovatelské profese nahlíží. „Naposledy jsem o lidech v sociálních službách slyšela jako o hrdinech během covidu,“ uvedla. „Musíme z pečujících znovu udělat hrdiny dnešních dnů. A hlavně k tomu přesvědčit i politickou reprezentaci. Protože ve finále je to jednoduché: Kdo se postará o vaše rodiče nebo prarodiče, když nejsou lidé?“

Setkávání ředitelů a zřizovatelů: Základ pro vzájemné porozumění i kvalitní služby

Návrh pravidelné komunikace mezi vedením služeb a jejich zřizovateli účastníci kulatého stolu vesměs podpořili. Upozornili však na rozdílnou situaci v jednotlivých regionech i na různé výchozí pozice jednotlivých typů zřizovatelů.

Přínosem setkávání přitom není jen výměna informací, ale i vytváření kultury vzájemné podpory. Radek Kratochvíl to shrnul takto: „Myslím, že sdílení je obrovskou podporou a přidanou hodnotou. Věřím, že každý osvícený ředitel povzbuzuje své vedoucí i ostatní zaměstnance, aby taková setkání vedli a aktivně podporovali.“ Zároveň vyzval k větší aktivitě zřizovatelů: „Měli by se zajímat, chtít vědět, jak se službě daří, co je náročné a kde je potřeba podpora.“

Také Miluše Horská upozornila na význam síťování mezi samotnými řediteli i sdílení a přímého kontaktu se zřizovateli: „Ředitelé se potřebují potkávat mezi sebou, aby mohli sdílet zkušenosti a síťovat se. Ale stejně důležité je, aby docházelo ke kontaktu i se zřizovateli, osobní zkušenost a diskuze zřizovatelům umožňuje lépe porozumět, co ředitelé služeb potřebují.“

Za dlouhodobou podporu děkujeme Nadačnímu fondu ČRo a jeho projektu Ježíškova vnoučata. Podporují nás od roku 2022. Díky tomu se můžeme s naší organizací MILA každý rok dotknout života až 400 profesionálních pečujících. Ze získaných postřehů a zkušeností přímo v zařízeních pak vytváříme systémová doporučení. I na nich teď pracujeme v rámci kulatých stolů jejichž výsledky představíme na naší listopadové konferenci. 

Personalistika, to nejsou jen pracovní pozice, ale celá strategie a způsob vedení

Návrh, aby se ředitelé služeb aktivně věnovali svým zaměstnancům, včetně péče o duševní zdraví, systematického HR přístupu a sdílení mezi vedením, byl účastníky kulatého stolu přijat s respektem a potvrzen jako smysluplný.

Jedním z klíčových bodů návrhu bylo, aby služby získaly HR specialistu na podporu a rozvoj zaměstnanců. Vítězslav Schrek k tomu podotkl: „Je hlavně důležité, aby nábor a péče o lidi byly součástí strategie. Není to jen o náboru člověka, ale také o jeho adaptaci, vytvoření podmínek, aby neodešel po měsíci nebo dvou.“ Zdůraznil, že pokud má zaměstnanec k dispozici podporu a jasně nastavený adaptační proces, fluktuace klesá.

Podobně přemýšlí i Radek Kratochvíl: „HR specialisté jako role, to by bylo skvělé. Tam, kde to možné není, jsem pro, aby se v té kompetenci posouvalo vedení.“ Apeloval na to, aby vedoucí pracovníci měli přístup k dalšímu vzdělávání, sdílení zkušeností a cílené podpoře: „Lidé ve vedení totiž nesou velkou odpovědnost a pak se v ní mohou ztrácet. Vznikají tak situace, kterým se dalo předejít, kdyby měli větší oporu.“

Anna Šujanová upozornila na to, že je podle ní důležité „přesně vymezit, co spadá do role HR specialisty nebo konkrétního člověka, který se personální oblasti věnuje. Protože v provozu se role překrývají.“ Souhlasila však s tím, že investice do péče o zaměstnance má velký význam, obzvlášť pokud se pracuje nejen s prevencí, ale i s včasným zásahem v krizových situacích: „Je nutné, aby sociální služby spolupracovaly s odborníky, kteří mohou pomoci ve chvíli, kdy už je potřeba intervence.“

K partnerské pracovní kultuře přidal svou perspektivu Jiří Jirgl. Podpořil myšlenku bezpečného prostoru pro sdílení a spoluúčast zaměstnanců: „Byl bych rád, kdyby zaměstnanci cítili, že mají možnost aktivně spoluutvářet prostředí organizace.“ Zdůraznil, že takové otevřené prostředí může podporovat i motivaci a uznání.

To potvrzuje také Jakub Fraj a dokonce navrhuje doporučený bod rozšířit: „Z mé zkušenosti se vyplácí, když ředitel otevírá plánování v rámci organizace co největšímu množství kolegů. Doporučil bych tedy přidat opatření, které povede ředitele k participaci na řízení organizace s ostatními kolegy.“

Cílem by podle diskutujících mělo být vytvoření stabilního pracovního prostředí s možností růstu, sdílení i včasné pomoci. A to buď formou samostatné HR pozice nebo vzděláváním a podporou pro vedoucí pracovníky a management. Klíčem je podle diskutujících strategie, jasně definované role a aktivní budování bezpečné organizační kultury.

Finální doporučení už na podzim 2025

Výstupy z červnového kulatého stolu nyní doplňujeme o komentáře dalších odborníků a odbornic, které jsme oslovili k připomínkám. Podobu návrhů budeme konzultovat v září s ředitelkami a řediteli služeb, kteří se zapojili do předchozích setkání.

Hotovou verzi doporučení pak představíme 13. listopadu konferenci Jiskříme a s výstupy budeme dál aktivně pracovat. Nejen v rámci týmu MILA, ale i ve spolupráci s dalšími partnery. Patří mezi ně například profesní asociace, poskytovatelé sociálních služeb nebo oborové iniciativy, jako je Platforma 10 a její kampaň Stejná odměna.

Všem účastníkům a účastnicím kulatého stolu srdečně děkujeme za otevřenost a ochotu se zapojit! 

Setkejte se osobně s lidmi, kteří prosazují systémové změny v péči o seniory. Přijďte na  konferenci Jiskříme, která proběhne ve čtvrtek 13. listopadu v Praze.