Cíl zůstává stejný – udržet stávající pracovníky v oboru a zároveň přilákat nové zájemce. Finančním otázkám jsme se tentokrát záměrně nevěnovali, podrobně jsme je rozebrali během předchozích setkání. K čemu jsme společně došli tentokrát?

U kulatého stolu diskutovali:

• Alena Fiedlerová, ředitelka Centra sociální pomoci města Litomyšl

• Kateřina Millichová, ředitelka Domova pro seniory Sloupnice

• Pavlína Pešková, ředitelka pobytových služeb Bystré a Polička, Svazek obcí AZASS

• Magdaléna Zemková, ředitelka Sociálních služeb Česká Třebová

• Jan Gabriel, ředitel Domova seniorů Liberec – Františkov

• Miroslava Kabelová, ředitelka Domova seniorů Drachtinka, Hlinsko

• Tomáš Pěnička, ředitel Domova seniorů U Přehrady, Jablonec nad Nisou

• Ludmila Lorencová, ředitelka Domova důchodců Dvůr Králové nad Labem

• Matěj Lejsal, ředitel Domova Sue Ryder, Praha

• Tomáš Ficek, vedoucí sociální služby Domov Přístav, Praha 10

• Michaela Žáčková, ředitelka Sociálních služeb Prahy 9

• Kateřina Kapičková, ředitelka Sociálních služeb města Mimoň

• Zuzana Winkler Vostrovská, ředitelka Centra sociálních pomoci a služeb Hradec Králové

Pravidelná komunikace se zřizovatelem a zpětná vazba je nezbytná: „Jednou ročně napíšu do sebehodnocení vizi na příští rok. Ale nikdo s tím nepracuje. Nevím, jestli je ta vize podle zřizovatele dobrá, jestli se na něj můžu spolehnout…“

Účastníci opakovaně zdůrazňovali, že zásadní jsou pro ně pravidelná a jasně strukturovaná setkávání se zřizovatelem. Poskytovatelům služeb péče pro seniory by pomohla s řešením strategických rozhodnutí a poskytla prostor pro diskuze týkající se například koncepce nebo odměňování a také pro zpětnou vazbu.

„Pro mě je důležité pravidelné setkávání. I když se třeba nic zvláštního neděje. Ať je třeba jednou za dva měsíce prostor probrat se zřizovatelem potřebné věci, dostat zpětnou vazbu. U nás to tak funguje a jsem za to rád.“

„Hodně bych stála o pravidelná setkání, třeba jednou za čtvrt roku, ale nic takového se neděje. Setkáváme se vždy ad hoc kvůli řešení aktuálních problémů. Já bych potřebovala se zřizovatelem projednávat koncepci, systém.“

„Co se týká podpory ze strany zřizovatele – potkáváme se dvakrát do roka, ale spíš v přátelské atmosféře, není to prostor pro hlubší debatu o vedení služeb.“

„Řekla jsem si o pravidelné setkávání se zřizovatelem. Chodím tam jednou za tři měsíce a na setkáních jsem pochopila, že lidé, co sedí v radě, většinou neví, co děláme. Jako bychom přeskočili jednu úroveň. Věřím, že na ministerstvu nebo na kraji vědí, ale pak už se nepovedlo informace předat k obcím, které zřizují a mají velkou zodpovědnost.“

Edukaci a osvětu ať řídí ministerstvo nebo externí hráči. „My poskytovatelé máme přinášet řešení.“

Stížnosti na nedostatečný zájem a informovanost zřizovatelů zaznívaly na kulatém stole opakovaně. Diskutující upozorňovali na nepochopení náplně práce, odpovědnosti i významu služeb péče pro seniory zřizovatelem.

„Mám pocit, že u zřizovatele je velké nevědomí, v čem spočívá práce v sociálních službách pro seniory. Vůbec chápat, co je pečovatelství a co je péče o lidi na sklonku života.“

„Vnímám zdeformované chápání odpovědnosti a pravomocí zřizovatele, jím zřizovaných organizací a účelu, ke kterému je zřizuje. Pokud se to nezmění, tak se nehneme z místa. Řešením by mohla být opatrná edukace, aby se zvyšovalo povědomí o roli zřizovatele a zájem o téma.“

Zaujala nás také shoda na tom, že poskytovatelé služeb nejsou ti, kdo by měli zřizovatele aktivizovat a přesvědčovat o důležitosti sociálních služeb. Podle ředitelek a ředitelů by poskytovatelé měli být spíše v roli toho, kdo přináší řešení.

„Mně by pomohlo, kdyby někdo zviditelňoval závažnost potřeby těchto služeb. Myslím si, že zřizovateli to nemůžu říkat já. Pokud by přišla externí podpora, bylo by to fajn.“

„Paradoxně data o péči o seniory bývají zdrojem obrovské frustrace a stresu. Potřebujeme, aby zájem o téma, včetně přinášení špatných zpráv, zajišťoval někdo jiný než my, například Ministerstvo práce a sociálních věci. My poskytovatelé máme přinášet řešení.“

Jiskříme probíhá ve spolupráci se společností HARTMANN – RICO, která naše aktivity podporuje nejen finančně, ale také s námi rozvíjí možnosti vzdělávání budoucích profesionálních i neformálních pečujících a spolupracuje s námi i v oblasti osvěty
a advokační práce. Děkujeme!

Metodická, psychosociální podpora zakotvená v legislativě? „Bez navýšení financí by nám to paradoxně mohlo ublížit.“

Diskuse řešila také téma podpory vedení služeb – ať už metodické, nebo psychosociální. Zaznívala silná zkušenost s tím, že dobře nastavená podpora zvyšuje kvalitu služby i finanční efektivitu:

„Máme metodickou podporu pro téměř každý segment činnosti – ať už jde o vykazování péče, nutriční terapii nebo třeba vedení dokumentace. Díky tomu služby zefektivňujeme a ve výsledku šetříme. Investice do lidí se nám bohatě vrátila.“

Někteří se ale vraceli ke kořenu problému a přáli by si především zajistit dostatečně kompetentní správu systému.

„Já neočekávám, že psychosociální nebo metodickou podporu bude řešit veřejná správa. Bylo by dostatečné, kdyby veřejná správa kompetentně spravovala celý systém. Dnes máme 14 krajů, každý má jiný systém, a rozdíly mezi veřejnými, soukromými a neziskovými poskytovateli se stále prohlubují.“

Řada lidí ve vedení služeb péče pro seniory zároveň varovala před ukvapeným systémovým řešením bez jasně stanoveného zdroje financování:

„Psychosociální podpora – koučink, mentoring… Bylo by užitečné, kdyby se stanovilo, že na ni máme nárok. Chápu ale, že pokud by to bylo legislativně zakotveno, bez navýšení financí by to mohlo znamenat škrty v jiných oblastech. Narážíme na rozpočtové limity.“

„Jakákoli přidaná povinnost do zákona bez jasného nastavení financování znamená nové nároky, ale ne nové zdroje. Byl bych spíš proti tomu, aby se například psychosociální podpora rozšiřovala formou standardů.“

„Co se týká psychosociální podpory, myslím si, že jako manažeři si musíme umět obhájit rozpočet a to, co do něj zahrnujeme. To je součást manažerské práce.“

Odborník pro péči o zaměstnance přímo ve službě jako jedno z možných řešení. „Je potřeba začít považovat lidi v sociálních službách za strategický zdroj, o který se musíme starat na celonárodní úrovni.“

Zazněl návrh posílit v týmech sociálních služeb kompetence v oblasti řízení lidských zdrojů. Doporučení se týkalo přítomnosti odborníka přímo v organizaci – člověka, který by se cíleně věnoval podpoře a rozvoji zaměstnanců. Nemá jít přitom o klasickou personalistiku formou náboru nebo mezd, ale o strategické myšlení v oblasti péče o tým.

„Kompetentní a kvalifikovaný člověk na pozici personalisty je klíčový. Bohužel podle mé zkušenosti se takoví lidé v pobytových sociálních službách objevují zatím výjimečně.“

„Řízení lidských zdrojů – ať už v pobytových nebo jiných typech služeb – by mělo být kvalifikované, kompetentní, strukturované a strategické. A právě proto se domnívám, že se bez specialisty v této oblasti dnes už neobejdeme.“

„Nestačí jen řešit, kolik pracovníků je, nebo není. Potřebujeme udržet ty, kteří už v oboru pracují, aby zbytečně neodcházeli. A těm, kteří do něj přicházejí, vytvořit prostor pro růst.“

Za dlouhodobou podporu děkujeme Nadačnímu fondu ČRo a jeho projektu Ježíškova vnoučata. Podporují nás od roku 2022. Díky tomu se můžeme s naší organizací MILA každý rok dotknout života až 400 profesionálních pečujících. Ze získaných postřehů a zkušeností přímo v zařízeních pak vytváříme systémová doporučení. I na nich teď pracujeme v rámci kulatých stolů jejichž výsledky představíme na naší listopadové konferenci. 

Benefity musí obstát v běžném provozu: „Netroufnu si dát lidem dovolenou o dva týdny delší než je běžné – nenaplnila bych hodiny, které je nutné odpečovat.“

Dotkli jsme se také podoby a dostupnosti zaměstnaneckých benefitů. Jednoznačná shoda mezi ředitelkami a řediteli nepanovala – a to kvůli provozním a finančním limitům. Jednoduše, pokud má benefit fungovat, měl by být v praxi snadno proveditelný s ohledem na finance i provoz, jinak může situaci spíš komplikovat. Konkrétně například delší dovolenou diskutující vnímali jako žádoucí, ale jen velmi obtížně realizovatelnou. 

Krok za krokem k dostatečné podpoře lidí v oboru péče o seniory a udržitelnější péči. Co bude dál?

Co bude dál? Máme hotovou první verzi konkrétních doporučení, které slouží jako podklad pro diskuzi s odborníky z praxe i výzkumu. Společně pracujeme na jejich upřesnění a doplnění. Děkujeme všem, kdo si našli čas a zapojili se do této klíčové fáze:

• Jakub Fraj, ekonom a manažer sociálních služeb
• Renata Chmelová, manažerka sociálních služeb a politička
• Radek Kratochvíl, HR expert, manažer a kouč
• Milan Nádvorník, manažer sociálních služeb
• Ladislav Průša, výzkumník v oboru sociální politiky a docent Fakulty veřejných politik v Opavě
• Alena Řehořová, manažerka sociálních služeb a viceprezidentka APSS ČR
• Vít Schrek, politik a manažer
• Anna Šujanová, psycholožka a metodička péče o zaměstnance

S ředitelkami a řediteli služeb péče pro seniory se pak znovu setkáme na posledním kulatém stole v září, kde finalizujeme soubor opatření pro dostatečnou podporu lidí v oboru. Vše následně představíme publiku na konferenci Jiskříme a také důležitým veřejným činitelům.

Buďte u toho s námi! Na konferenci Jiskříme se můžete registrovat už během letních prázdnin.

I z dalších diskuzí vám přineseme podrobnou zprávu. Buďte u toho s námi, přihlaste si náš newsletter.

Na pódiu letos vystoupily osobnosti z oblasti politiky, pečovatelství, personalistiky a zástupci organizací, které se tématu stáří a péče dlouhodobě věnují. Pokud jste nesledovali online přenos, můžete se teď jednotlivé přednášky a diskuse podívat na našem YouTube.

✨ Péče plná výzev

První diskuse v dopoledním bloku se věnovala výzvám v péči, změnám v Zákoně o sociálních službách a systémové výzvě Garance péče. Na pódiu diskutovala vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, ​místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Olga Richterová, senátorka Miluše Horská, viceprezidentka APSS pro terénní služby Alena Řehořová a za pořádající organizaci MILA se do debaty zapojila Lenka Tehrany, specialistka práce v sociálních službách. 

▶️ Poslechněte si celou debatu Výzvy v péči I. na YouTube

✨ Hledáme pečovatele zn. Spěchá!

Velmi podrobnou analýzu pracovního trhu a demografické situace v České republice divákům odprezentoval datový analytik Tomáš Ervín Dombrovský z Alma Career. Publiku představil data a z nich plynoucí doporučení nejen pro personalisty, náboráře a vedoucí. Jaké jsou prognózy ohledně stárnutí populace, kdo bude dělat práci pečovatelů, až stávající odejdou do důchodu, kde hledat novou generaci pečovatelů, kteří se postarají o populačně silné ročníky? Odpovědi si poslechntěte na záznamu přednášky na youtube.

▶️ Přednáška: Hledáme pečovatele zn. Spěchá!

✨ Jakou chceme péči v 21. století?

Ve své netradičně laděné přednášce se pan MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc., internista, geriatr, publicista a předseda správní rady Cesta domů věnoval tomu, zda máme technologie vnímat jako na dobrého šéfa, užitečného pomocníka, nebo spíše hrozbu.

▶️ Přednáška: Jakou chceme péči v 21. století?

✨ Výzvy v péči nikdy nekončí

Odpoledne se na pódiu pokračovalo v diskusi o výzvách v péči, kterých rozhodně není málo. Do debaty se tentokrát zapojili hosté, kteří mají s poskytováním péče přímou zkušenost. Byli to: Matěj Lejsal, ředitel Domova Sue Ryder, Martina Pojarová, ředitelka Pečovatelského centra Praha 7, Jiří Hrabě, spoluzakladatel Elpidy, zakladatel a šéfredaktor časopisu Vital, Mária Dočkalová, brand manažerka Hartmann-Rico, a. s. a za organizaci MILA diskutovala Karolína Puttová.

▶️ Přednáška: Výzvy v péči II.

✨ Záznam v rejstříku nemusí být pro péči překážkou

Nové znění Zákona o sociálních službách (viz náš článek) umožní zaměstnávat lidi se záznamem v rejstříku trestů. O zaměstnávání lidí s trestní minulostí, kteří mají motivaci, touhu pečovat i potřebné vzdělání hovořila Lucie Streichsbierová, ředitelka poradenství RUBIKON Centrum.

▶️ Přednáška: Mají motivaci, touhu pečovat i potřebné vzdělání

✨ Respekt ke stáří slovem i obrazem

Jedním z cílů organizace MILA je zvyšování prestiže pečovatelské profese (viz náš článek). A to se neobejde bez systematicky uchopené komunikace, o které mluvila Petra Wattelle,  která má v organizaci MILA na starosti strategii komunikace. Ukázala, jak v praxi funguje loni představený Manuál pro média, organizace i jednotlivce. Blanka Opekarová, která pečuje o značku MILA, navázala také na svůj loňský projekt fotobanky, který letos doplnila o sérii fotografií zachycujících práci terénních pečovatelů. Rozšíření fotobanky vzniklo díky spolupráci s Diakonií Praha a podpoře Nadačního fond u Českého rozhlasu a jeho projektu Ježíškova vnoučata. 

▶️ Přednáška: Pečovat je síla

✨ Péče o ty, kdo pečují

O tom, jak důležitou roli hrají v oblasti péče o zaměstnance sami personalisté, hovořil kouč a HR konzultant Radek Kratochvíl a specialistka práce v sociálních službách Lenka Tehrany, oba z organizace MILA.

▶️ Přednáška: Péče o ty, kdo pečují

✨ Děkujeme

Poslankyně a poslanci schválili v dubnu návrh, kterým jsme  spolu s Asociací organizací v oblasti vězeňství (AOOV) žádali  o změnu zákona o sociálních službách. Ta umožní vybraným lidem se záznamem v rejstříku trestů pracovat v sociálních službách. Toto rozhodnutí představuje vítaný a dlouho očekávaný krok směrem k narovnání nastavených podmínek ve zdravotnictví a sociálních službách a částečně také přispěje k řešení alarmujícího nedostatku kvalifikovaných pracovníků v sociální oblasti.

Nové znění § 79 odst. 2 zákona o sociálních službách umožní zaměstnávat lidi se záznamem v rejstříku trestů, kteří trestný čin způsobili neúmyslně nebo jejich čin neměl žádnou souvislost s činností při poskytování sociálních služeb. Jana Smiggels Kavková, předsedkyně Asociace organizací v oblasti vězeňství, sdílí své potěšení nad přijetím návrhu: „Máme radost, že poslanci a poslankyně umožnili lidem se záznamem v rejstříku pracovat v oblasti, která je společensky důležitá a navíc se potýká s nedostatkem personálu.“

V sociálních službách dnes chybí 3000 pracovníků, největší nedostatek je profesionálních pečujících v přímé péči. S přihlédnutím k trendu stárnutí populace toto číslo naroste na desetitisíce už během jednoho desetiletí. „Možnost zaměstnávat lidi se záznamem v rejstříku trestu nejen ve zdravotnictví, ale i v sociálních službách, vnímáme jako důležitý dílčí úspěch na cestě za lepší péčí a lepšími podmínkami pro ni,” říká ke schválení návrhu ředitelka organizace MILA, Simona Bagarová.

Kromě pomoci s řešením nedostatku lidí v oboru sociálních služeb je přínosem změny zákona také možnost dát druhou šanci lidem, kteří trestných činů litují a potřebují pro svůj další život zažít pocit užitečnosti a smyslu: „První krok k úspěchu je snaha pochopit člověka se složitou minulostí namísto jeho odsouzení,“ tvrdí sestra Konsoláta, která vede zařízení následné péče v Praze –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Řepích, kde odsouzené ženy získávají praxi a rekvalifikaci pro pozici sanitářky.

Lidem se záznamem v trestním rejstříku, kteří chtějí pracovat v sociálních službách, budou poskytovat podporu některé organizace jako je třeba Probační a mediační služba. Ty také pomáhají s přípravou budoucích zaměstnavatelů i pracovního prostředí. „Změnu podmínek bezúhonnosti vnímáme jako velmi přínosnou. Práce v sociálních službách může být ozdravným prvkem pro lidi s trestní minulostí,“ vyjadřuje se k novému znění zákona ředitelka Probační a mediační služby, Andrea Matoušková. Změna návrhu má také podporu řady veřejných činitelů. „Je dobře, že přehodnocujeme přístup k lidem se záznamem v rejstříku a umožníme jim zapojení do sociálních služeb v případě, že se jednalo o drobná pochybení, která si zaslouží druhou šanci,“ říká například zmocněnkyně vlády pro lidská práva, Klára Laurenčíková. Změnu vnímá jako dobrý krok také Olga Richterová (Piráti): „Je nezbytné hledat nové cesty k začlenění lidí s různou minulostí do společnosti. Už dnes jsou zaměstnavatelé zodpovědní za zajištění kvality a teď ji budou moci s rozmyslem uplatnit i v těchto případech.”

Kdo jsou organizace, které změnu zákona navrhly

Jsme MILA, z.s.

MILA je tu proto, aby bylo dobře seniorům i těm, kdo o ně pečují. Organizace ročně spolupracuje s 8 až 10 domovy seniorů a dotkne se života 400 profesionálních pečujících. Tým MILY se věnuje advokační práci a zvyšování povědomí o pečovatelské profesi i zlepšování podmínek pro ni. www.mila.je

O Asociaci organizací v oblasti vězeňství

V českých věznicích si odpykává trest přes 19 000 lidí. Patříme k zemím s nejvyšším počtem v Evropské Unii. Index uvěznění se nedaří snižovat, i když kriminalita klesá. Více než 60 % propuštěných se do vězení vrací. Jednou z příčin je absence funkčního systému kontinuální práce s odsouzenými před výstupem z vězení a po propuštění. Právě tuto problematiku řeší Asociace organizací v oblasti vězeňství (AOOV), která sdružuje organizace, odborníky a propojuje aktéry v oblasti vězeňství a trestní justice. Cílem AOOV jsou progresivní změny v oblasti integrace trestaných osob do společnosti a systém, který zohledňuje zájmy a potřeby trestaných osob, obětí i celé společnosti. Bližší informace o AOOV jsou zveřejněny na stránkách www.aoov.cz.

Cílem naší fotobanky bylo nabídnout zdarma fotky každému, kdo chce péči a stárnutí zobrazovat s laskavostí a respektem. Chtěli jsme ukázat, že péče může mít mnoho podob a nejsou to pouze činnosti spojené s hygienou a podáváním stravy člověku, o kterého je pečováno. Myslíme si totiž, že rozdíl mezi péčí a dobrou péčí dělají detaily, jako je obyčejný dotyk nebo milý úsměv. A právě tyto detaily dokonale zachytil fotograf Radek Šviderský.

Fotky jsme umístili na náš web, ale věděli jsme, že je chceme nabídnout ještě většímu publiku. Světovému publiku. A tak jsme je nahráli na platformu Pexels. Toto rozhodnutí se ukázalo jako správné. K dnešnímu dni zde fotky vidělo přes 1 milión párů očí. 👀 Milión lidí, které jsme naším vizuálním pojetím péče zaujali tak, že nám věnovali na zlomek vteřiny svůj pohled.

Těší nás, že si lidé fotky stahují a používají je na tematicky zaměřených webech nebo u článků po celém světě. Pomáhají tak šířit obraz pečovatelské profese takové, jaká skutečně je – náročná, laskavá, pestrá, vyčerpávající i obohacující.

Vznik fotobanky podpořil Nadační fond Českého rozhlasu a jeho projekt Ježíškova vnoučata.

Všichni chceme, aby práce pečovatelů měla větší prestiž. Také potřebujeme nalákat k profesi nové zájemce. To nepůjde bez toho, aniž bychom uměli dobře popsat, co profese pečovatele obnáší a kdo ji dnes vykonává. Proto jsme se rozhodli provést kvantitativní výzkum mezi pečovateli a pečovatelkami.

Cílem online dotazníkového šetření bylo zjistit, jací lidé v pobytových zařízeních pečují, jakou mají motivaci k práci, co je náplní jejich práce, co je na práci (ne)baví.

V průběhu května a června jsme oslovili všechny domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem z Registru poskytovatelů sociálních služeb s žádostí o zapojení do výzkumu.

Výsledky výzkumu budou poprvé zveřejněny na konferenci Jiskříme, kterou pořádáme 15. září 2022 v Praze.

Zapojené domovy a pečovatele jsme zařadili do slosování o materiální a finanční odměny. Dotazování skončilo 15. července a o týden později jsme vylosovali výherce odměn. Všem, kdo se zapojili, moc děkujeme. Svou účastí jste se zasloužili o zvýšení prestiže pečovatelské profese. Výhercům gratulujeme a budeme je kontaktovat e-mailem. ✨

Foto: Canva / Autor: mykolasosiukin

Těžko najdete do týmu lidi, kteří mají za sebou obrovské rozpětí zkušeností a přitom zůstávají s myslí otevřenou. Petra Lazáková taková je. Společně s kolegyněmi Karolínou a Alžbětou se v Mile stará o to, aby bylo dobře. Seniorům v zařízeních, ale také pečujícím a vedení. Právě lidem z vedení Petra poskytuje intenzivní podporu. Bez spokojeného leadera a motivovaného týmu totiž jen těžko zajistíte klientům kvalitní péči.

Petro, v závěrečné zprávě o spolupráci se zařízením, kde jsi s projektem D.O.M.A. působila, píšeš, že je důležité, aby mělo zařízení vizi. Proč je tak důležitá?

Protože s ní bývá spousta věcí jednodušších. Vize je úžasná pomůcka, díky které zařízení může efektivně dělat to, co skutečně dělat chce. Jasná vize může i v každodenním koloběhu zjednodušit a urychlit jakékoli rozhodování, komunikaci v týmu i práci s klienty. Je to takový maják. Maják se světlem, které tě láká a ty za ním jdeš, krůček po krůčku. A aby se ti dobře šlapalo, tak je fajn to světlo majáku stále jasně vidět. Jednoduše, je dobré tu vizi skutečně dobře znát, rozumět jí a taky s ní souznít, jinak se může stát, že půjdeš jinam, k jinému majáku.

Když zařízení nemá svou vizi dobře definovanou a hlavně pro všechny srozumitelnou a také atraktivní, tak se zaměstnanci mohou vydat odlišným směrem než třeba vedení. A v týmu pak vznikají nepochopení i konflikty.

Co bývá nejčastější příčinou takových konfliktů mezi zaměstnanci v zařízeních?

Zpravidla to bývají mezilidské vztahy – ať už jde o vztahy mezi vedením a zaměstnanci, mezi kolegy navzájem, nebo mezi zaměstnanci a klienty. Ta pnutí často vyvolávají nejasnosti. Ať už v náplni práce, v kompetencích jednotlivých lidí, nebo v adaptaci nových zaměstnanců. Svou roli v těch pnutích podle mě hrají i odlišné názory na to, jak řešit krizové situace. Když nejsou jasně dané priority, pravidla a postupy, tak si zaměstnanci jedou podle svého a to může způsobovat potíže.

Je možné se těm pnutím a konfliktům vyhnout úplně?

Obávám se, že úplně ne. V zařízeních, kde pečují o seniory a nemocné, se totiž lidé často potýkají s velkým stresem, fyzickým i psychickým vyčerpáním. Setkávají se se smrtí, s pláčem, úzkostmi, i se vztekem, negativitou, a taky velmi nepříjemnými pocity selhání, nedostatečnosti i bezmoci. To je ohromná emoční nálož, a s tou se každý člověk srovnává jinak. A i tím mohou vznikat další třenice a nepochopení.

K tomu všemu se ještě může stát, že máš coby pečovatelka vedení, které tě nedokáže ocenit, pochválit tě nebo které ti dokonce dupe po sebevědomí, a k laskavosti a respektu má fakt daleko. Jak pak můžeš ten respekt a laskavost poskytovat ty jako pečovatelka klientům? Jenže když to neděláš, tak to zase vyvolá nepříjemnou reakci u vedení. Je to začarovaný kruh.

Jak tedy může organizace MILA pomoct s tím, aby byli pečující v zařízeních spokojenější?

Třeba tak, že poskytne kouče, terapeuty a konzultanty lidem ve vedení takových zařízení. Říká se, že ryba smrdí od hlavy. Zní to drsně – ale na vedení záleží! My leaderům poskytujeme kvalitní a bezpečný prostor, aby se mohli zastavit, získat nadhled a větší lehkost v rozhodování, vyřešit strategické pracovní záležitosti, ale i věci osobní, které s výkonem profese vždy souvisí. Člověk, který dostane takovou podporu, tak získává úžasný bonus – čas pro sebe, jasnější mysl a rozhodnost. Díky tomu může lépe pečovat o svůj tým. A ten zase může lépe pečovat o klienty.

Máš už za dobu svého působení v MILE příklady toho, jak spokojenější zaměstnanci ovlivnili kvalitu péče a tedy zlepšili život lidí v zařízeních?

Já jsem pracovala především s vedením takových zařízení a co vím jistě je, že když jsou lidé ve vedení spokojenější, tak dohlíží na to, co se děje pod nimi s větším nadhledem, a tedy i respektem a laskavostí. A to velmi pomáhá atmosféře v týmu. Komunikace bývá jasnější a otevřenější. Zaměstnanci se cítí bezpečně, a tak mohou být laskavější a respektující i vůči klientům.

V jednom ze zařízení, ve kterých jsi působila, proběhlo během spolupráce poměrně velké personální zemětřesení. Je dobře, že se takové věci ději?

Věřím, že ve většině případů ano. Tady se například ukázalo, že srozumitelnost vize zařízení, ten pomyslný maják, a jasné priority, pravidla a hodnoty zařízení se často ověřují v krizových situacích. V tomto zařízení do týmu přišel člověk, který sice ten pomyslný maják viděl, ale řídil se jinými prioritami, pravidly a hodnotami. To nebyla něčí chyba – v zařízení prostě najednou byly dvě silné osobnosti, které vnímaly věci odlišně. A to vzbudilo velké emoce a konflikty v týmu. Nesoulad se bohužel promítl i přímo do práce s klienty. Úžasné ale bylo, že díky tomu zemětřesení nakonec vedení získalo větší nadhled, ověřilo si svou vizi, pravidla, priority a hodnoty a přeskládalo věci tak, že by to teď mohlo fungovat dokonce líp než před tím zemětřesením.

Petro, co vnímáš v projektu D.O.M.A. jako svou největší výzvu nebo úspěch?

Jsem nesmírně ráda za každého člověka, kterému se díky projektu D.O.M.A. – tedy naší spolupráci – prostě uleví. Baví a naplňuje mě, když člověk, kterému poskytuju podporu, pozná sám sebe, leccos si pořeší, získá nadhled nad svým příběhem i příběhem zařízení a cítí se svobodnější, rozhodnější. Spokojenější člověk totiž může pozitivně ovlivnit životní cesty dalších lidí – nejen svých blízkých, ale i svých zaměstnanců, a tím pádem i klientů. A o to přesně nám v MILE jde.

Foto: Archiv Petry Lazákové

Karolína Puttová vede v organizaci MILA projekt D.O.M.A. a jeho metodiku tvoří od samého počátku. Společně s Petrou Lazákovou, Alžbětou Doležalovou a vedením i zaměstnanci jednotlivých zařízení pracuje na tom, aby bylo dobře seniorům i pečovatelům. O tom, jak se jim tenhle nelehký úkol daří plnit, si povídala se Simonou Bagarovou.

Karolíno, často zmiňuješ, že pro budoucí spolupráci je důležité kdo koho osloví jako první. Jestli se ozvou lidé z domovů a jiných zařízení pro seniory, nebo oslovíme my je. Když přicházejí z vlastní vůle, mají často motivaci věci posunout. S jakou poptávkou nejčastěji přicházejí?

Na začátku nejčastěji poptávali školení Namaste Care. To je metoda péče založená na smyslech, laskavosti, zpomalení a dotyku. Tak tomu bylo třeba v Kutné Hoře nebo v pražských Vysočanech. Postupně jsme pochopily, že samotná metoda vždycky nestačí. Pečující třeba dávali najevo, že nemají čas zpomalit, protože práce je na oddělení moc, další řešili náročné rodinné problémy nebo byli celkově demotivovaní. Uvědomily jsme si, že nemůžeme přijít a začít pečující vzdělávat, když nejsou v práci spokojení a nemají potřebné podmínky.

Vedoucí od nás chtějí pomoct se zlepšením péče nebo atmosféry ve svém zařízení. Po sérii rozhovorů Simony v médiích, si často přejí právě spokojenější pečovatelky a pečovatele. A to je přesně to, kam s programem D.O.M.A. směřujeme – pomoci zvýšit spokojenost pečovatelů, protože jedině pak mohou být spokojení i klienti.

Jakou roli v cestě ke spokojenějším pečujícím i klientům hrajeme my?

Především dáváme přímou podporu vedení a pracujeme s pečujícími. Snažíme se maximálně ošetřit vedení, dát leaderům potřebný odstup a nadhled. Vedoucí jsou často lidé, kteří patřili mezi nejlepší pečovatele v týmu a tak je povýšili. Do nové role si s sebou pak nesou to, že nejdůležitější je spokojený klient, ale často si neuvědomí, že jejich úkolem je nově i to, aby byli spokojeni i pečovatelé. Vedení tu má být pro ně. I vzhledem k epidemiologické situaci navíc tito lidé častěji řeší krizové momenty. My jsme tu od toho, abychom jim nabídli odstup a možnosti, které nemusí zaregistrovat nebo je nenapadnou, když jsou na všechno sami.

Jak tedy zařídit, aby byli pečující v zařízeních spokojenější a motivovaní?

Se zařízením například řešíme hodnoty v péči, od kterých se pak celý přístup k ní odvíjí. Záleží nám na tom, aby se na nastavování hodnot podíleli sami pečující. Protože pak je mnohem snáz vezmou za své, a získají pocit důležitosti, odpovědnosti. Je to výrazně autentičtější výsledek, než když pošleš tým na školení, aby se „našprtal“ konkrétní metodu a pak ji zasadil do praxe. Pečující pochopí, jak moc jsou pro zařízení důležití.

Jak konkrétně vypadá spolupráce MILY se zařízením?

U projektu D.O.M.A. si zakládáme na tom, že každému zařízení připravujeme spolupráci na míru. Přestože cílem je vždy lepší a důstojnější péče o klienty, každé zařízení řeší většinou specifické problémy. Nejdřív musíme zařízení dobře poznat, zjistit, co je pro vedoucí i zaměstnance důležité.

Díky němu si pečující uvědomí, jak i malý rozdíl v přístupu k lidem, může udělat velké změny. Zkoušeli si třeba, jaké to je, když je někdo krmí, sedí u toho na vozíku a zničehonic s ním třeba někdo jiný cukne a odveze ho pryč, aniž by mu řekl, co se bude dít. Najednou jim došlo, že to mnohdy sami nevědomky dělají, protože víc než o tom člověku na vozíku přemýšlí o tom úkonu, který je potřeba udělat. Po takovém zážitku pak sdíleli, jak se cítili, co jim vadilo, co si uvědomili a co plánují změnit.

Zásadní je individuální podpora vedoucích pracovníků a vedení samotného. Pečující se totiž mají starat o klienty a vedení o pečující. Jenže kdo nabídne oporu a odstup lidem přímo ve vedení zařízení? Často jde navíc o lidi, kteří jsou zvyklí pečovat o ostatní a dělají to excelentně. Jenže mnohem míň jsou zvyklí starat se taky o sebe. To se nedá dlouhodobě vydržet a nakonec tím může trpět celé zařízení.

Máte už od zařízení zpětnou vazbu, díky které by se dalo říct, že se programu D.O.M.A. daří?

Ten úspěch se snažíme zachytit prostřednictvím vstupních a výstupních rozhovorů s vedením nebo zaměstnanci a vypadá to zatím opravdu dobře, máme z toho radost.

Někteří řekli, že si toho hodně uvědomili. Třeba to, že klient za spoustu věcí, svoje chování a reakce nemůže. Nebo proč lidem v zařízeních nemají automaticky rovnat věci. Vem si stoleček, co mají vedle postele. Je to část posledního zlomku věcí, nad kterými mají klienti kontrolu.

Tím, že jim věci bez upozornění přemístím tak, jak to vnímám já jako správně, jim odebírám jednu z posledních věcí, co mají ještě pod kontrolou. A já prokážu obrovskou profesionalitu, když se předtím, než to začnu uklízet, nebo spíš rovnat podle sebe, zeptám: „Chcete ty věci mít takhle?“ A pokud mi řeknou, že ano, tak já můžu reagovat: „Dobře, já vám pod tím utřu prach a pak vám věci vrátím tak, jak byly.“ Dávám tím jasně najevo, že klienta nebo klientku maximálně respektuju.

Karolíno, jak chápeš svou misi v programu D.O.M.A.? Jaký tam máš největší úkol?

Abych byla co nejotevřenější v tom, co všechno je možné. Nejen proto, abych situace v zařízeních a lidi naplno přijala, ale abych lidem byla schopná, nabídnout co nejvíc možností řešení a úhlů pohledu. Když chceme po pečovatelích více laskavosti a podpory ve vztahu ke klientům, musí ji nejprve dostat od svých nadřízených. Ředitelé a vedoucí zařízení pro seniory, kteří svou práci dělají rádi a s nasazením, jsou ve své roli často osamělí. V programu D.O.M.A. vidím příležitost postavit se na jejich stranu a podpořit je tak, aby měli z čeho dávat. Mým hlavním úkolem je naslouchat potřebám a snažit se na ně co nejužitečněji reagovat. Být jim partnerem ke sdílení zkušeností, k přemýšlení o možnostech i o konkrétních praktických krocích. Může to být ve formě koučování, konzultace k výběru a zacvičování zaměstnanců či vnitřní komunikaci, přípravy vzdělávání na míru řediteli, vedoucím nebo týmu atd.

Foto: Radek Šviderský

Má význam komunikovat s lidmi, když vypadají, že už nevnímají? Jak přistupovat k lidem s demencí? Nejen o tom mluvila pečovatelka Dana Martínková v pořadu Host Lucie Výborné na ČRo Radiožurnál.

Ošetřovatelka a pečovatelka Dagmar Martínková alias Dana se přes čtyřicet let stará o staré a umírající pacienty. Dana také vystupuje v knize rozhovorů Hořím od Simony Bagarové, kde o svých zkušenostech vypráví. V osmdesátých letech začala jako geriatrická sestra: „Některé kolegy moje chování rozčilovalo. Zatímco pili kafe, já vytáhla pacienty z postele a hrála s nimi na kytaru. Nevnímám jen léčbu a diagnózu, ale celého člověka a jeho životní příběh,“ vysvětluje.

Poslechtěte si celý rozhovor

Foto: ČRo

Loni v září vyšla kniha HOŘÍM. Je to kniha rozhovorů Simony Bagarové s těmi nejlepšími pečovateli a pečovatelkami, jaké kdy poznala.

„Paní Sýkorová vždycky ráda pila z tohohle hrnečku,“ říká František, pečovatel v domově seniorů, a ukazuje mi hrnek, do kterého mám ležící a téměř pořád spící klientce s pokročilou demencí uvařit ranní čaj. Klientce, která už neví, jak se jmenuje, co je za den, kde je, ani to, že měla svůj oblíbený hrnek s růžemi. Dost možná je jí úplně jedno, jestli právě do něj dostane svůj čaj. A přitom je to jedna z nejdůležitějších věcí. Je to právě hrnek s růžemi, který rozhoduje o tom, jestli jste ještě pořád paní Sýkorovou nebo už jen klientkou na pokoji 304. Jestli žijete nebo přežíváte. Když máte štěstí, máte okolo sebe pečovatele, který tohle ví. Pečovatele, který ví, kolik kostek cukru chcete do kafe, jaký máte oblíbený hrnek a jak velkou vrstvu másla máte rádi na chleba. Když máte štěstí, máte okolo sebe někoho jako je Dana, Saša, Jana, František nebo Dominik.

Dana, Saša, Jana, František a Dominik jsou ti nejlepší pečovatelé (nejen) o seniory, které jsem zatím, díky své práci, poznala. Pracují v domovech seniorů, hospicích, nemocnicích nebo se o někoho blízkého starají doma. Jsou to lidé, kteří vnímají pečovatelskou profesi jako dar a lidskost a empatii jako její podstatu.

Kniha HOŘÍM je kniha o obyčejných zázracích a hlubokých poznáních z každodenního kontaktu s pacienty a klienty. Kniha plná příběhů, které dojímají i příběhů, u kterých se usmíváte.

Více o knize ZDE.

Foto: Jana Bergerová

To je otázka, kterou ve své knize „Lidský vztah jako součást profese“ pokládá její autor Karel Kopřiva 373 pečovatelům a sociálním pracovníkům v domovech pro seniory.

Téměř 65 % lidí uvedlo jako hlavní kritérium vlídnost, více než 40 % by si pro své blízké přálo pečovatelku empatickou, trpělivou a profesionální.

Na otázku, jak takové pečovatele získat, když jejich průměrný plat činí 25 500 korun, zatímco celorepubliková průměrná mzda je okolo 35 000, neodpovídá ani tento výzkum ani žádný jiný.

Očekáváme, že pečovatelé budou poskytovat našim blízkým větší podporu a lidskost než jsme toho mnohdy schopní my sami. Jsme v kruhu ze kterého vede jediná cesta ven. Dát pečovatelům respekt a podmínky pro jejich práci.

Podle výzkumu společnosti Jobs.cz je nejvíce negativně ze strany zaměstnanců hodnoceno právě nedostatečné uznání (59 %) a hned po něm přemíra práce (58 %) a také odcizení a rutina (55 %). Finance jsou až na pátém místě! A nehrají významnou roli ani v důvodech výpovědí. Co z toho vyplývá?

Peníze hrají roli, ale z místa, kde jsou zaměstnanci spokojení, pro pár stovek neodejdou. A právě takové místa, kde jsou zaměstnanci spokojení, pomáháme s projektem D.O.M.A. vytvářet.

Foto: freepik.com