Začátkem září jsme se sešli na posledním online kulatém stole Jiskříme s cílem zlepšit podmínky pro zaměstnance a vedení služeb péče pro seniory. Věříme totiž, že spokojenější lidé v oboru přinesou kvalitnější a udržitelnější péči s vyšší mírou lidskosti.

Účastníky jsme předem požádali o komentáře k seznamu potřebných změn, který vznikl na základě výstupů z předchozích pěti kulatých stolů. Úkolem posledního setkání bylo projít jednotlivá doporučení a najít nad nimi shodu. Věříme, že se to povedlo. Výsledek sice představíme až 13. listopadu na konferenci Jiskříme, o malou ochutnávku z diskuze se ale podělíme už teď.

Posledního z šesti kulatých stolů Jiskříme se zúčastnili:

• Alena Fiedlerová, ředitelka Centra sociální pomoci města Litomyšl
• Kateřina Millichová, ředitelka Domova pro seniory Sloupnice
• Magdaléna Zemková, ředitelka Sociálních služeb Česká Třebová
• Matěj Lejsal, ředitel Domova Sue Ryder, Praha
• Tomáš Ficek, vedoucí sociální služby Domov Přístav, Praha 10
• Kateřina Kapičková, ředitelka Sociálních služeb města Mimoň
• Helena Nováková, ředitelka Domova seniorů Vysočany
• Martina Rafačová, vedoucí pečovatelské služby Diakonie ČCE Praha
• Pavlína Pešková, ředitelka pobytových služeb Bystré a Polička, Svazek obcí AZASS
• Michaela Žáčková, ředitelka Sociálních služeb Prahy 9

Zlepšovat podmínky pro lidi v oboru péče o seniory může
i veřejnost

Každý z nás má moc ovlivnit kvalitu podmínek pro výkon pečovatelské profese a to nejen kladenými požadavky, ale také dialogem s pečujícími, vlastní empatií a pochopením. Tentokrát jsme o veřejnosti mluvili také na komunální úrovni. Panovala shoda, že do systému podpory by se mohly efektivně zapojit obecní úřady.

Zazněla také potřeba advokační práce směrem k veřejnosti tak, aby vznikl dostatečný tlak na systémové změny.

Lidé v oboru péče o seniory si zaslouží podporu, měli by však zároveň přijmout odpovědnost

Už v rámci předchozích kulatých stolů se probírala nutnost systémové podpory zaměstnanců – psychologická pomoc, koučink nebo mentoring jsou klíčovou prevencí proti vyhoření. Tentokrát jsme však otevřeli i téma odpovědnosti zaměstnanců za vlastní rozvoj:

Matěj Lejsal: Stál bych o to, abychom zdůrazňovali prvek seberozvoje a učení se. Aby existoval kontinuální nárok rozvíjet se a přizpůsobovat se světu kolem. Aby bylo definované, že i zaměstnanci přijímají svůj díl odpovědnosti. 

Magdaléna Zemková: Přijde mi, že chceme vyšlapat cestu personálu, aby mu opravdu bylo dobře. A to je fajn, je ale potřeba myslet i na to, že mají také svůj díl odpovědnosti. 

Závazek pro osobní a profesní rozvoj si berou za svůj i ředitelky a ředitelé

Podle účastníků se závazek k osobnímu a profesnímu růstu týká také lidí v čele služeb. Ti mají být nejen lídry svých týmů, ale i příkladem v seberozvoji:

Helena Nováková: Kladla bych důraz i na rozvoj ředitelů. Stále se setkávám s tím, že někteří se posouvají dál, ale jiní ne. Pak nemůžeme chtít, aby se rozvíjela služba a ostatní pracovníci.

Alena Fiedlerová: Někteří ředitelé mají pocit, že všechno umí a už se nepotřebují rozvíjet. Pokud má ředitel přicházet s vizí a vést ostatní, potřebuje podporu a musí se dál rozvíjet.

Jiskříme probíhá ve spolupráci se společností HARTMANN – RICO, která naše aktivity podporuje nejen finančně, ale také s námi rozvíjí možnosti vzdělávání budoucích profesionálních i neformálních pečujících a spolupracuje s námi i v oblasti osvěty
a advokační práce. Děkujeme!

Rozlišujme zřizovatele a správce sítě

Podstatná část debaty se točila kolem rozlišování rolí zřizovatelů a správců sítě a toho, co by ze své pozice měli pro podporu lidí pracujících v sociálních službách dělat.

Matěj Lejsal: Role zakladatele je dát organizaci poslání. Role správce sítě, tedy obce, kraje nebo státu, je rozhodnout, kolik služeb chce a kolik za ně zaplatí. Je důležité tyto role nezaměňovat. Měli bychom jasně pojmenovat, jak se má zřizovatel chovat ke svým entitám. Ať už jde o příspěvkovou organizaci, s. r. o., nebo třeba nemocnici.

Znovu se diskutovalo financování služeb:

Pavlína Pešková: Chtěla bych, aby si zřizovatelé uvědomili, že sociální služby nejsou ‚navíc‘, ale jsou nezbytností, do které je nutné aktivně investovat. Je velmi těžké vykomunikovat s obcemi, aby poskytly finance v adekvátní výši, které by mohly být využity na běžný provoz sociálních služeb.

Mluvili jsme i o potřebě pravidelného dialogu mezi zřizovateli a vedením služeb, o síťování, sdílení zdrojů i spolupráci při fundraisingu, kdy si diskutující přáli především jednotný a aktivnější přístup zřizovatelů v této otázce.

Důstojné a férové odměňování je takové, které reflektuje realitu pracovního trhu

Platové tabulky byly opakovaně kritizovány jako zastaralé a diskriminační. Jako řešení se podle diskutujících nabízí revize nebo dokonce jejich zrušení.

Alena Fiedlerová: Polovina lidí v první platové třídě u nás nedosahuje ani minimální zaručené mzdy. Pokud bych jim nedala odměny, nesplní ani minimum. Byla bych ráda, kdyby se tabulky revidovaly. Ideálně, kdyby se úplně zrušily.

I tentokrát se diskutovaly prémiové složky platu jako možná cesta k vyšší motivaci zaměstnanců:

Magdaléna Zemková: Když mají zaměstnanci v platovém výměru daný tarif a osobní ohodnocení, které se neposouvá nijak významně, myslím, že nejsou motivovaní. Prémiová flexibilní složka by mohla k motivaci a spravedlivému odměňování výrazně přispět.

Vedle toho účastníci zdůraznili potřebu dlouhodobějšího financování. Roční rozpočty jsou podle jejich slov pro služby nekomfortní a nejisté:

Magdaléna Zemková: Funkční systém péče potřebuje jistotu finančního rámce, který zajistí důstojné odměňování. Narážím tím na víceleté financování. My děláme rozpočty z roku na rok, do poslední chvíle nevíme, s čím ministerstvo přijde. To je pro nás hodně nekomfortní.

Za dlouhodobou podporu děkujeme Nadačnímu fondu ČRo a jeho projektu Ježíškova vnoučata. Podporují nás od roku 2022. Díky tomu se můžeme s naší organizací MILA každý rok dotknout života až 400 profesionálních pečujících. Ze získaných postřehů a zkušeností přímo v zařízeních pak vytváříme systémová doporučení. I na nich teď pracujeme v rámci kulatých stolů jejichž výsledky představíme na naší listopadové konferenci. 

Vyšší nároky na vzdělávání pečujících jsou legitimní, to má být atraktivní a dostupné

Téma vzdělávání se prolíná všemi kulatými stoly. Diskutovala se jeho dostupnost i to, jak nadchnout lidi, aby do oboru vstupovali.

Matěj Lejsal: Myslím si, že je důležité podpořit, jak komunikačně, tak zdrojově a kapacitně, aby lidé měli důvod do toho oboru vstoupit. A aby měli kudy vstoupit. To bych chtěl zdůraznit.

Opětovně jsme probírali také aktuální minimální požadavek vzdělání na pracovníky v sociálních službách, který ředitelé mnohdy hodnotí jako nedostatečný:

Magdaléna Zemková: 150 hodin kurzu nestačí k tomu, aby z člověka vyšel profesionál, empatický a citlivý, který všechno ovládá. Raději bych podpořila vzdělávání ve smyslu rozvoje studijních oborů, aby vůbec bylo pro lidi zajímavé ty obory studovat.

Jazyk a kultura péče jako nástroj pro zvýšení atraktivity oboru

V neposlední řadě se diskuze dotkla i toho, jak může vhodná rétorika ovlivnit vnímání služeb, ať už veřejností, dárci nebo partnery. Kultura péče a transparentní komunikace se ukázaly jako základní podmínka pro důvěru a udržitelnost celého systému.

Matěj Lejsal: Pokud je fungování zřizovatele nesrozumitelné a netransparentní, ztrácíme důvěru i podporu.

Kompletní seznam potřebných změn představíme na konferenci Jiskříme

Ta proběhne v 13. listopadu v Praze. Vstupenky do Haly 11 už jsou vyprodány, ale chcete-li být u toho, můžete si koupit online přenos, který pro nás zprostředkovává dlouhodobý partner Studio zamlklých mužů a 50 % částky z prodeje online přenosu jde na podporu naší práce.

Kompletní dokument následně zveřejníme a předáme veřejným činitelům, kteří mají možnost podmínky v oboru péče ovlivnit, a také médiím. Zároveň při té příležitosti přiblížíme, kterým bodům na seznamu se budeme dál intenzivně věnovat my v MILE.

Děkujeme všem, kdo sledujete a podporujete naši společnou cestu ke kvalitnější a udržitelnější péči s lidskou tváří. Zvláštní poděkování patří ředitelkám a ředitelům služeb péče o seniory,kteří se do kulatých stolů Jiskříme aktivně zapojovali a věnovali nám svůj čas.

Intenzivně pracujeme na sestavení konkrétních doporučení pro zlepšení pracovních podmínek ve službách péče pro seniory a to s jednoduchým cílem – udržet stávající profesionály v oboru a co nejvíc ho zatraktivnit pro možné zájemce. 

Červnový online kulatý stůl jsme věnovali zpětné vazbě odborníků na pracovní verzi doporučení, která vznikla na základě předchozích kulatých stolů s lidmi ve vedení služeb péče pro seniory. Zprávy z nich si můžete přečíst v článcích.

Pátého online kulatého stolu se zúčastnili:

Miluše Horská
Senátorka, ředitelka základní a praktické školy Svítání, o. p. s. školy pro děti s mentálním a kombinovaným postižením. V politice se věnuje sociálním věcem jako členka výboru Senátu.

Jakub Jirgl
Ředitel DOZP a chráněného bydlení Paprsek v Olšanech. Od října 2023 vede zařízení, které podporuje lidi se zdravotním postižením.

Radek Kratochvíl
HR konzultant s mnohaletou zkušeností z oboru. Spolupracuje s MILOU jako podpora pro vedoucí a ředitele služeb péče pro seniory.

Vítězslav Schrek
Politik, manažer, v letech 2020 až 2024 hejtman Kraje Vysočina, od roku 2006 zastupitel města Jihlava. Bývalý vedoucí projektů a ředitel se zkušenostmi z různých typů sociálních služeb.

Anna Šujanová
Sociální pracovnice a psycholožka, dlouhodobě působící v sociálních službách

K pracovní verzi doporučení se písemně vyjádřili nebo je podpořili:

Jakub Fraj
Ekonom, předseda Rady dětí a mládeže hlavního města Prahy, člen Představenstva České rady dětí a mládeže, mluvčí Komory krajských rad ČRDM a předseda Komunitního centra Petrklíč.

Ladislav Průša
Docent Katedry demografie VŠE, ředitel Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, člen FSS MUNI, člen FHS UK

Milan Nádvorník
Oblastní ředitel Naděje, člen neformálního sdružení Platforma 10, ve které se podílí o zviditelnění profese a získání rovného a důstojného odměňování, viz např. kampaň „Stejná odměna“

Zaměřili jsme se především na návrhy směrem ke státu a zřizovatelům. Diskuzi jsme vedli s cílem zpřesnit a posílit doporučení tak, aby odpovídala potřebám praxe. Účastníci se přitom opírali o svoje znalosti a zkušenosti a také o představené návrhy, které jsme jim poslali v předstihu. Některé z nich popisujeme v následujícím článku.

Platové tabulky, zásluhovost, i odvaha managementu: Co změnit v systému odměňování?

Jedním z návrhů, který na kulatém stole rezonoval, byla výzva ke změně systému odměňování pracovníků v sociálních službách. Návrh počítá s navýšením platových tabulek, větší flexibilitou při individuálním odměňování, zrušením zásluhovosti a zavedením prémiových složek mzdy. Přestože se účastníci shodli na potřebě systémové podpory, debata ukázala i složitost případných změn, třeba s ohledem na požadavky ostatních profesí ve veřejné sféře:

„Nejsem zastáncem otevírání diskusí o platových tabulkách jednotlivých profesních skupin,“ upozornil třeba Vítězslav Schrek. „Jednal jsem s mnoha profesemi – hasiči, zdravotníky, záchranáři, učiteli, soudci, psychology, policisty – a mohu říct, že všechny tyto skupiny mají pocit, že jsou špatně odměňovány.“ Zároveň však vyjádřil podporu tomu, aby „management měl dostatečný prostor pro smysluplné zařazení pracovníků do platové tabulky a zároveň měl k dispozici objem prostředků, se kterým může pracovat při individuálním odměňování.“

S navýšením platových tabulek naopak souhlasí Jakub Jirgl. Zastává názor, že pečující profese pomáhají i státu, a proto si zaslouží lepší ohodnocení: „Ti, kdo pečují o druhé a sekundárně tak ulevují státu, například tím, že méně lidí končí na psychiatrii nebo v nemocnici kvůli vyčerpání z péče o své blízké, si zaslouží, abychom jim systémově pomáhali.“ I Jakub Jirgl přitom podporuje větší prostor pro individuální odměny v rámci týmů.

Jakub Fraj podtrhl, že je v diskuzi o proměně platových tabulek potřeba vzít v potaz rozdíly mezi financováním veřejných a soukromých poskytovatelů služeb: „Souhlasím, že v případě veřejných poskytovatelů sociálních služeb je třeba reformovat platové tabulky (včetně zásluhovosti), aby jejich výše odpovídala trhu a potřebám poskytovatelů. Zároveň je třeba poukázat na rozdíly ve způsobu financování veřejných a soukromých poskytovatelů. V případě, kdy je zřizovatelem samospráva, dochází často k dofinancování provozu, což vede k pokřivení trhu v neprospěch soukromých poskytovatelů.“

Výše zmíněnou zásluhovost návrh zpochybňuje jako překážku férového odměňování. Také Miluše Horská poukázala na to, že dlouhá služební doba nemusí nutně znamenat vyšší kvalitu práce: „Zásluhovost z vás neudělá automaticky lepšího nebo schopnějšího člověka.“ Naopak ti, kdo dlouhodobě nesou zátěž, „už bývají unavení a potřebují jiné benefity.“

Vítězslav Schrek připomněl, že nastavení systému je výsledkem dlouhodobých dohod napříč profesními svazy a komorami: „Nenapadá mě lepší systém, než aby se v něm odrážely různé faktory – včetně zkušeností.“

Systémová podpora duševního zdraví dostala plnou podporu

Kulatý stůl naopak přinesl jednoznačnou shodu na tom, že psychosociální podpora zaměstnanců v sociálních službách není „bonus navíc“, ale nezbytnost. Zkušenosti z praxe i odborné názory potvrzují, že současný systém nenabízí dostatečné nástroje, jak těmto pracovníkům pomoci zvládat emočně náročné situace, kterých je jejich práce plná.

„Podpora v oblasti psychosociálního a duševního zdraví je naprosto klíčová. Z praxe vím, že když do zařízení přišla byť jen minimální forma podpory, ať už šlo o koučink, nebo třeba supervizi, ten dopad byl obrovský,“ uvedl Radek Kratochvíl.

Navrhovaný dotační titul MPSV na psychosociální podporu zaměstnanců a vedení služeb, včetně možnosti financování mentoringu, supervizí, krizové intervence nebo vzdělávání, získal silnou podporu. Zazněl také návrh ověřit jeho funkčnost pilotním projektem: „Osobně bych navrhoval dohodnout se třeba s ministerstvem na pilotním projektu. Ten by se mohl vyzkoušet napříč Českou republikou a napříč různými typy služeb a zřizovatelů,“ doporučil Vítězslav Schrek.

Zásadní roli v psychosociální podpoře hraje podle diskutujících také vzdělávání, které by mělo být více propojeno s prevencí vyhoření a zvládáním stresu. „Už v rámci vzdělávání by se dalo předcházet tomu, co potom souvisí s vyčerpáním a syndromem vyhoření,“ řekla Anna Šujanová.

Legislativní ukotvení podpory je podle některých žádoucí. „Co nejvíc bych usiloval o to, aby se potřeba psychosociální podpory dostala do zákona – vhodnou formou, která by ukotvila její důležitost,“ řekl Radek Kratochvíl. Pro byla také Anna Šujanová: „Je důležité, aby vůbec existovala možnost podporu čerpat. I kdyby to mělo být zavedeno částečně povinně legislativou. Mnoho lidí v sociálních službách pečuje především o druhé – a až na posledním místě o sebe. Je klíčové je v tomto směru podporovat,“ řekla. Podle Miluše Horské je to nutné také z hlediska dlouhodobé udržitelnosti: „Když podpora duševního zdraví chybí, tak je to v práci mnohem náročnější.“

Zazněla i výhrada k možnému legislativnímu závazku bez finančního krytí. Na předchozích kulatých stolech totiž někteří lidé ve vedení služeb péče pro seniory vyjádřili obavu, že se z návrhu stane povinnost, kterou nebudou mít z čeho financovat.

V debatě o návrhu uznat péči o seniory jako psychicky náročné povolání zazněla možnost zobecnění i na další obory sociálních služeb: „Pokud bychom chtěli uznat péči o seniory jako psychicky náročné povolání, pak se můžu ptát, jestli nebudou to stejné chtít i pečující v jiných oborech. Nabízí se to zobecnit,“ řekl Jakub Jirgl.

Souhlas s myšlenkou, že práce v sociálních službách je náročná po všech stránkách, ale zazněl napříč diskusí: „Péče není povolání, které si člověk odpracuje fyzicky a hlavu má volnou. Práce v sociálních službách je psychicky i fyzicky vyčerpávající,“ připomněla Miluše Horská.

Jiskříme probíhá ve spolupráci se společností HARTMANN – RICO, která naše aktivity podporuje nejen finančně, ale také s námi rozvíjí možnosti vzdělávání budoucích profesionálních i neformálních pečujících a spolupracuje s námi i v oblasti osvěty
a advokační práce. Děkujeme!

Osvěta? Péči a lidi v ní potřebujeme vidět, pak pochopíme její důležitost

Jedním z diskutovaných návrhů kulatého stolu bylo systematické zviditelňování profese pečujících jako klíčové pro společnost – včetně osvěty směrem k veřejnosti, zřizovatelům i politické reprezentaci.

Téma osvěty silně akcentovala senátorka Miluše Horská, podle níž je nutné znovu změnit optiku, kterou společnost na pečovatelské profese nahlíží. „Naposledy jsem o lidech v sociálních službách slyšela jako o hrdinech během covidu,“ uvedla. „Musíme z pečujících znovu udělat hrdiny dnešních dnů. A hlavně k tomu přesvědčit i politickou reprezentaci. Protože ve finále je to jednoduché: Kdo se postará o vaše rodiče nebo prarodiče, když nejsou lidé?“

Setkávání ředitelů a zřizovatelů: Základ pro vzájemné porozumění i kvalitní služby

Návrh pravidelné komunikace mezi vedením služeb a jejich zřizovateli účastníci kulatého stolu vesměs podpořili. Upozornili však na rozdílnou situaci v jednotlivých regionech i na různé výchozí pozice jednotlivých typů zřizovatelů.

Přínosem setkávání přitom není jen výměna informací, ale i vytváření kultury vzájemné podpory. Radek Kratochvíl to shrnul takto: „Myslím, že sdílení je obrovskou podporou a přidanou hodnotou. Věřím, že každý osvícený ředitel povzbuzuje své vedoucí i ostatní zaměstnance, aby taková setkání vedli a aktivně podporovali.“ Zároveň vyzval k větší aktivitě zřizovatelů: „Měli by se zajímat, chtít vědět, jak se službě daří, co je náročné a kde je potřeba podpora.“

Také Miluše Horská upozornila na význam síťování mezi samotnými řediteli i sdílení a přímého kontaktu se zřizovateli: „Ředitelé se potřebují potkávat mezi sebou, aby mohli sdílet zkušenosti a síťovat se. Ale stejně důležité je, aby docházelo ke kontaktu i se zřizovateli, osobní zkušenost a diskuze zřizovatelům umožňuje lépe porozumět, co ředitelé služeb potřebují.“

Za dlouhodobou podporu děkujeme Nadačnímu fondu ČRo a jeho projektu Ježíškova vnoučata. Podporují nás od roku 2022. Díky tomu se můžeme s naší organizací MILA každý rok dotknout života až 400 profesionálních pečujících. Ze získaných postřehů a zkušeností přímo v zařízeních pak vytváříme systémová doporučení. I na nich teď pracujeme v rámci kulatých stolů jejichž výsledky představíme na naší listopadové konferenci. 

Personalistika, to nejsou jen pracovní pozice, ale celá strategie a způsob vedení

Návrh, aby se ředitelé služeb aktivně věnovali svým zaměstnancům, včetně péče o duševní zdraví, systematického HR přístupu a sdílení mezi vedením, byl účastníky kulatého stolu přijat s respektem a potvrzen jako smysluplný.

Jedním z klíčových bodů návrhu bylo, aby služby získaly HR specialistu na podporu a rozvoj zaměstnanců. Vítězslav Schrek k tomu podotkl: „Je hlavně důležité, aby nábor a péče o lidi byly součástí strategie. Není to jen o náboru člověka, ale také o jeho adaptaci, vytvoření podmínek, aby neodešel po měsíci nebo dvou.“ Zdůraznil, že pokud má zaměstnanec k dispozici podporu a jasně nastavený adaptační proces, fluktuace klesá.

Podobně přemýšlí i Radek Kratochvíl: „HR specialisté jako role, to by bylo skvělé. Tam, kde to možné není, jsem pro, aby se v té kompetenci posouvalo vedení.“ Apeloval na to, aby vedoucí pracovníci měli přístup k dalšímu vzdělávání, sdílení zkušeností a cílené podpoře: „Lidé ve vedení totiž nesou velkou odpovědnost a pak se v ní mohou ztrácet. Vznikají tak situace, kterým se dalo předejít, kdyby měli větší oporu.“

Anna Šujanová upozornila na to, že je podle ní důležité „přesně vymezit, co spadá do role HR specialisty nebo konkrétního člověka, který se personální oblasti věnuje. Protože v provozu se role překrývají.“ Souhlasila však s tím, že investice do péče o zaměstnance má velký význam, obzvlášť pokud se pracuje nejen s prevencí, ale i s včasným zásahem v krizových situacích: „Je nutné, aby sociální služby spolupracovaly s odborníky, kteří mohou pomoci ve chvíli, kdy už je potřeba intervence.“

K partnerské pracovní kultuře přidal svou perspektivu Jiří Jirgl. Podpořil myšlenku bezpečného prostoru pro sdílení a spoluúčast zaměstnanců: „Byl bych rád, kdyby zaměstnanci cítili, že mají možnost aktivně spoluutvářet prostředí organizace.“ Zdůraznil, že takové otevřené prostředí může podporovat i motivaci a uznání.

To potvrzuje také Jakub Fraj a dokonce navrhuje doporučený bod rozšířit: „Z mé zkušenosti se vyplácí, když ředitel otevírá plánování v rámci organizace co největšímu množství kolegů. Doporučil bych tedy přidat opatření, které povede ředitele k participaci na řízení organizace s ostatními kolegy.“

Cílem by podle diskutujících mělo být vytvoření stabilního pracovního prostředí s možností růstu, sdílení i včasné pomoci. A to buď formou samostatné HR pozice nebo vzděláváním a podporou pro vedoucí pracovníky a management. Klíčem je podle diskutujících strategie, jasně definované role a aktivní budování bezpečné organizační kultury.

Finální doporučení už na podzim 2025

Výstupy z červnového kulatého stolu nyní doplňujeme o komentáře dalších odborníků a odbornic, které jsme oslovili k připomínkám. Podobu návrhů budeme konzultovat v září s ředitelkami a řediteli služeb, kteří se zapojili do předchozích setkání.

Hotovou verzi doporučení pak představíme 13. listopadu konferenci Jiskříme a s výstupy budeme dál aktivně pracovat. Nejen v rámci týmu MILA, ale i ve spolupráci s dalšími partnery. Patří mezi ně například profesní asociace, poskytovatelé sociálních služeb nebo oborové iniciativy, jako je Platforma 10 a její kampaň Stejná odměna.

Všem účastníkům a účastnicím kulatého stolu srdečně děkujeme za otevřenost a ochotu se zapojit! 

Setkejte se osobně s lidmi, kteří prosazují systémové změny v péči o seniory. Přijďte na  konferenci Jiskříme, která proběhne ve čtvrtek 13. listopadu v Praze. 

Platové tabulky, které nestačí ani na minimální mzdu. Nedostatek financí, nedocenění ze strany zřizovatelů i omezené podmínky pro rozvoj a vzdělávání. A přesto maximální odpovědnost, tlak i vlastní snaha zařízení udržet v chodu. Protože na konci jsou lidé, kteří potřebují profesionální péči.

Proběhl třetí online kulatý stůl Jiskříme s ředitelkami a řediteli služeb péče pro seniory. Získali jsme další podklady k formulování konkrétních kroků, které je třeba podniknout, aby byla podpora vedoucích i zaměstnanců ve službách péče o seniory dostatečná. Tyto kroky následně předložíme veřejným činitelům. Sociální služby se totiž dlouhodobě potýkají s nedostatkem personálu a tento problém bude vzhledem ke stárnutí populace nabývat na intenzitě. Je v zájmu nás všech, lidi v oboru péče nejen udržet, ale také získat nové pracovníky. Čtěte dál, pokud vás zajímá, co na dubnovém kulatém stolu zaznělo.

U kulatého stolu diskutovali:

• Alena Fiedlerová, ředitelka Centra sociální pomoci města Litomyšl

• Kateřina Millichová, ředitelka Domova pro seniory Sloupnice

• Magdaléna Zemková, ředitelka Sociálních služeb Česká Třebová

• Jan Gabriel, ředitel Domova seniorů Liberec – Františkov

• Miroslava Kabelová, ředitelka Domova seniorů Drachtinka, Hlinsko

• Tomáš Pěnička, ředitel Domova seniorů U Přehrady, Jablonec nad Nisou

• Ludmila Lorencová, ředitelka Domova důchodců Dvůr Králové nad Labem

• Matěj Lejsal, ředitel Domova Sue Ryder, Praha

• Tomáš Ficek, vedoucí sociální služby Domov Přístav, Praha 10

• Michaela Žáčková, ředitelka Sociálních služeb Prahy 9

• Kateřina Kapičková, ředitelka Sociálních služeb města Mimoň

• Martina Pojarová, ředitelka Pečovatelského centra Prahy 7

• Zuzana Winkler Vostrovská, ředitelka Centra sociálních pomoci a služeb Hradec Králové

Nedostatečné mzdy i nefunkční nástroje: „Největší problém je poskládat plat tak, aby tady lidi vůbec pracovali.“

„Platové tabulky už jsou dávno za zenitem.“

„Nemyslím si, že můžeme být objektivní a spravedliví, jak to zákoník práce předpokládá.“

Každý z těchto výroků ukazuje na hlubší problém. Panovala shoda, že platové tabulky neodpovídají potřebám lidí ve vedení sociálních služeb pro seniory, protože není možné na jejich základě postavit spravedlivé ohodnocení práce zaměstnancům.

V některých případech tabulkové platy dokonce nezaručují ani minimální mzdu:

„Stalo se mi několikrát, že jsem dávala inzerát na kuchařku na úřad práce a volali mi, že nedosahuje minimální zaručené mzdy. Já to vím, ale nemůžu tomu člověku dát víc.“

Výrazným problémem nízkých mezd je nedostatečná konkurenceschopnost. Ředitelky a ředitelé mají zkušenosti s tím, že některé zájemce o práci nakonec při pohovorech nezaujmou, protože nejsou schopni nabídnout dostatečnou mzdu. Zájemce o práci pak v daném místě získávají jiní zaměstnavatelé. Vnitřní dluh na finančním ohodnocení je hluboký a dlouhodobý. Jakkoli je psychosociální a další podpora zaměstnanců i vedení zásadní, bez důstojné finanční odměny se problém s nedostatkem lidí v oboru nevyřeší.

Osobní ohodnocení jako záplata: „Když chci kuchaře, musím mu dát dvanáct tisíc korun navíc hned, jinak nenastoupí.“

Lidé ve vedení sociálních služeb pro seniory upozorňují, že osobní ohodnocení přestává být nástrojem odměny za dobře odvedenou práci – spíše kompenzuje systémové nedostatky. A protože lidé ve vedení služeb pro seniory chtějí standard péče o svoje klienty udržet, připadají si mnohdy přímo nuceni, aby s osobním ohodnocením pracovali i za cenu pokřivení jeho původního účelu. Situace je v některých případech vede k podobnému nakládání i s odměnami.

„Když chci přijmout kuchaře, hned při nástupu mu musím dát osobní ohodnocení dvanáct tisíc korun, jinak nenastoupí.“

„Dávám uklízečkám, pradlenám, recepčním a kuchařkám v podstatě nejvyšší odměny.“

„Strašně mě mrzí, že jsme více méně tlačení pracovat s osobním ohodnocením, protože já ho vnímám jako něco, co si člověk musí zasloužit.“

To vše přináší další výzvy, například při zavádění transparentnějšího hospodaření:

„Stojíme před velkým problémem, kdy budeme muset dobře zdůvodnit, proč je osobní ohodnocení takové, jaké je.“

Jiskříme probíhá ve spolupráci se společností HARTMANN – RICO, která naše aktivity podporuje nejen finančně, ale také s námi rozvíjí možnosti vzdělávání budoucích profesionálních i neformálních pečujících a spolupracuje s námi i v oblasti osvěty
a advokační práce. Děkujeme!

Problém odměňování za zásluhy: „Nedává smysl odměňovat podle toho, jak dlouho lidé pracují, ale jak dobře tu práci vykonávají.“

Ředitelky a ředitelé zároveň zmiňují omezené možnosti motivovat kvalitní zaměstnance, protože systém preferuje zásluhovost podle odpracovaných roků před kvalitou odvedené práce:

„Pečovatelka, která má praxi pět let a je výborná, má nižší plat než pečovatelka, která je v praxi třicet let a může být už třeba vyhořelá.“

Diskutujícím také v systému chybí možnost promyšleně pracovat s pohyblivou složkou mzdy:

„Nenašla jsem způsob, jak dát do platového výměru prémiovou složku. Když bude zaměstnanec plnit práci v dostatečné kvalitě, má nárok na celých 30 %. Když plnit nebude, bude to třeba jen 15 %.“

Ředitelky a ředitelé o svých platech: „Není důstojné, abychom se jako ředitelky a ředitelé dožadovali většího platu než má personál, který zaměstnáváme.“

Vedou tým a odpovídají mnohdy i za stovky lidí – zaměstnanců i klientů. Přesto mnozí z nich jen s obtížemi mluví o své vlastní mzdě a o tom, že ji vnímají jako nedostatečnou.

„Mám skoro problém říct, že bych chtěla 85 tisíc korun. To by mi přišlo jako důstojné ohodnocení. Už jen to tu říct je pro mě těžké.“

„Myslím si, že je potřeba, aby zřizovatelé mysleli i na nás.“

Začněme u zřizovatele: „To on nastavuje laťku.“

Zřizovatel potřebuje službu a potřebuje také, aby dobře fungovala a byla občanům dostupná. Ředitelky a ředitelé proto zmiňovali odpovědnost, kterou by zřizovatelé měli nést.

„Měli bychom zdůraznit roli zřizovatele. Přemýšlet o tom, co já můžu chtít po svém zřizovateli, který po mně chce nějaký typ služeb a nějakou kvalitu.“

„To zřizovatel nastavuje laťku. Něco chce, má nějakou představu a nese politickou odpovědnost.“

„Když jsem dodavatelem služby, mému odběrateli má záležet na tom, abych službu dodal podle jeho zadání.“

Jenže tlak, odpovědnost a povinnosti mnohdy podle diskutujících zůstávají na jedné straně – právě na vedení služby. Lidé ve vedení služby pro seniory řídí, zajišťují péči o zaměstnance, vyjednávají s rodinami a zajišťují každodenní provoz. Proč to dělají i v nevhodných podmínkách? Lze říci, že je to to kvůli jejich vlastní zodpovědnosti a závazku, které nesou. A dělají tak maximum pro to, aby systém udrželi v chodu.

„Je mojí odpovědností zajistit provoz a to, aby domov fungoval.“

„Začínám pochybovat, jestli neudržujeme ten nezdravý mechanizmus v chodu. Jak daleko jsem ochoten jít, abych zachoval dostupnost služeb, navzdory tomu, že už považuji podmínky výkonu své práce za nedůstojné?“

Za dlouhodobou podporu děkujeme Nadačnímu fondu ČRo a jeho projektu Ježíškova vnoučata. Podporují nás od roku 2022. Díky tomu se můžeme s naší organizací MILA každý rok dotknout života až 400 profesionálních pečujících. Ze získaných postřehů a zkušeností přímo v zařízeních pak vytváříme systémová doporučení. I na nich teď pracujeme v rámci kulatých stolů jejichž výsledky představíme na naší listopadové konferenci. 

Odpovědnost rodin i obcí: „Rodiny si pro peníze ještě přijdou, místo toho, aby doplácely.“

Co se peněz týče, i rodiny by podle části lidí ve vedení služeb pro seniory měly hrát důležitou roli. Jenže mnoho z nich finanční zátěž spojenou s péčí o člena rodiny nést nechce, nebo to dokonce odmítá.

„Nepracujeme s tím, že rodina se finančně podílí málo nebo vůbec. Je ke zvážení, jestli by nebylo řešení uzákonit, že rodina má povinnost se podílet na placení služby.“

Vedle rodin ředitelé a ředitelky zmínili také obce, ve kterých mají klienti pečovatelských služeb trvalé bydliště.

„Vadí mi, že obce, jejichž občané jsou obyvateli našeho domova a nepřihlásí si trvalý pobyt k nám, nemají povinnost přispívat na svoje občany, o které se staráme.“

„Když obci požádáme o dotaci nebo dar na jejího občana, jsme rádi, když dostaneme 5000 korun na rok. Není cesta, jak je donutit.“

Bez systému, který by počítal se zapojením všech zúčastněných stran nese tíhu poskytovatel, tedy konkrétní služba péče pro seniory.

Vzdělávání vedení služeb na okraji zájmu. „Pokud bych se nevzdělávala, nikomu to nevadí.“

Zkušenosti ředitelek a ředitelů ukazují, že vzdělávání na jejich pozici není považováno za samozřejmost. Přitom už předešlé kulaté stoly potvrdily, že právě vzdělávání a možnost osobního růstu je jednou z klíčových forem podpory lidí v oboru.

„Vzdělávání pro ředitele není povinnost, takže pokud bych se já nevzdělávala, nikomu to nevadí.“

Co víc, někteří ředitelé a ředitelky si vlastní potřebu růstu musí sami obhajovat před svým zřizovatelem.

„Žádala jsem zřizovatele o to, zda můžu absolvovat kurz, který stál 30 000 korun a na který jsem si sehnala peníze. Dostala jsem otázku, jestli tím nebude trpět domov, když budu vycestovávat za vzděláváním.“

„Může se stát, že mi přijde kontrola a bude mi říkat, vy jste si tady zaplatil vzdělávání manažera sociálních služeb a stálo to tolik a tolik. Buď si to obhájím, nebo tady máte klíče a najděte si někoho, kdo to bude dělat.“

V takovém nastavení se snadno ztrácí motivace. Místo jednoduché cesty k odbornému rozvoji se z ředitelek a ředitelů stávají obhájci vlastního profesního růstu. Bylo by řešením ukotvit vzdělávání ve službách péče o seniory, nejen pro vedení těchto služeb, systémově?

„Kdyby to legislativně bylo uchopeno i pro nás ředitele, abychom se nemuseli obhajovat, že i my se chceme vzdělávat, tak by to pro nás bylo jednodušší.“

„Kdyby se i systémově vědělo, že část peněz je na vzdělávání – ať je to supervize, psychosociální podpora a další – myslím, že by to bylo fajn.“

„(…) třeba určité procento z rozpočtu, o kterém bych věděla, že je nepodkročitelné minimum na vzdělávání a související aktivity. To by se mi líbilo.“

Sbíráme návrhy řešení. Co bude dál?

Také na příštím setkání s ředitelkami a řediteli služeb péče pro seniory, kterým patří vřelé díky za jejich laskavou ochotu sdílet a diskutovat, budeme rozebírat konkrétní systémová řešení, která pomohou zvýšit kvalitu podpory lidí v oboru péče o seniory. Budeme hledat i řešení bariér, které lepšímu vývoji brání. Průběžně pracujeme na sestavení konkrétních bodů, které následně zveřejníme, předáme je veřejným činitelům a budeme pracovat na jejich prosazení.

I z dalších diskuzí vám přineseme podrobnou zprávu. Buďte u toho s námi, přihlaste si náš newsletter.

Na projektu Jiskříme jsme začali pracovat před třemi lety a v tomto roce ho posuneme do další fáze. Myslíme si, že je na místě připomenout si, co se nám společně do této doby podařilo udělat pro lepší podmínky práce profesionálních pečujících.

V roce 2022 jsme odstartovali otevřenými diskuzemi u kulatých stolů za účasti 80 lidí – z oboru služeb pro seniory, z neziskových organizací či veřejné správy i rodin, které péči potřebovaly. Intenzivní debaty nám pomohly identifikovat 6 potřebných kroků ke zlepšení podmínek pro výkon pečovatelské profese:

V Mile jsme rychle pochopili, že pokud chceme uspět, je potřeba neleknout se velkého spektra a náročnosti nutných změn. Rozhodli jsme se nejdříve věnovat krokům 1, 3 a 5. Co konkrétně se podařilo?

Bod č. 1

Zviditelnění a zvýšení prestiže pečovatelské profese

Bod č. 3

Společně s Asociací organizací v oblasti vězeňství jsme docílili toho, že v sociálních službách nově mohou pracovat i lidé se záznamem v trestním rejstříku

Tímto krokem pomáháme řešit nedostatek profesionálních pečovatelů v oboru. Ve zdravotnických zařízeních navíc taková praxe úspěšně fungovala již dlouho před touto změnou. Důležitým přínosem je i to, že změna přispěje k inkluzi a sociální integraci lidí s takto komplikovanou minulostí. Více píšeme v tomto článku.

Bod č. 5

Nabízíme profesionálům z oboru péče akreditované vzdělávání, do kterého vkládáme všechny naše zkušenosti a předáváme dál jistotu, že pečovatelská profese je práce, na kterou mohou být hrdí

Získali jsme akreditace na kurzy pro celoživotní vzdělávání a školíme přímo ve službách pro seniory. Vytváříme také tématické webináře. V rámci odborné debaty se také podařilo prosadit zvýšení hodinového rozsahu vzdělávání na 48 hodin během 2 kalendářních let pro sociální pracovníky. V budoucnu bychom rádi, aby tento limit platil i pro pracovníky v sociálních službách. 

Co bude dál?

Už v únoru se Jiskříme zase o něco víc rozhoří. S ředitelkami a řediteli služeb pro seniory se zaměříme na lepší péči o zaměstnance i vedení. Budeme do hloubky mluvit o tom, jak zmírnit výraznou fluktuaci zaměstnanců v oboru péče o seniory, jak předcházet jejich vyhoření. Budeme hledat způsoby, jak profesionály v oboru péče podpořit a opečovávat je, aby z práce neodcházeli. Jak zlepšit podmínky tak, aby v práci zůstávali spokojení a zdraví po fyzické i psychické stránce. Máme totiž za to, že tam, kde jsou spokojení pečovatelé, jsou spokojení i lidé, kteří péči potřebují.

V pražském kulturním centru Vzlet proběhl 18. listopadu 2024 už třetí ročník konference Jiskříme s podtitulem: Budoucnost péče je teď. Stovka diváků a bezmála dvě desítky řečníků diskutovali o tom, jaké výzvy nás v péči o seniory čekají.

Na pódiu letos vystoupily osobnosti z oblasti politiky, pečovatelství, personalistiky a zástupci organizací, které se tématu stáří a péče dlouhodobě věnují. Pokud jste nesledovali online přenos, můžete se teď jednotlivé přednášky a diskuse podívat na našem YouTube.

✨ Péče plná výzev

První diskuse v dopoledním bloku se věnovala výzvám v péči, změnám v Zákoně o sociálních službách a systémové výzvě Garance péče. Na pódiu diskutovala vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, ​místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Olga Richterová, senátorka Miluše Horská, viceprezidentka APSS pro terénní služby Alena Řehořová a za pořádající organizaci MILA se do debaty zapojila Lenka Tehrany, specialistka práce v sociálních službách. 

▶️ Poslechněte si celou debatu Výzvy v péči I. na YouTube

✨ Hledáme pečovatele zn. Spěchá!

Velmi podrobnou analýzu pracovního trhu a demografické situace v České republice divákům odprezentoval datový analytik Tomáš Ervín Dombrovský z Alma Career. Publiku představil data a z nich plynoucí doporučení nejen pro personalisty, náboráře a vedoucí. Jaké jsou prognózy ohledně stárnutí populace, kdo bude dělat práci pečovatelů, až stávající odejdou do důchodu, kde hledat novou generaci pečovatelů, kteří se postarají o populačně silné ročníky? Odpovědi si poslechntěte na záznamu přednášky na youtube.

▶️ Přednáška: Hledáme pečovatele zn. Spěchá!

✨ Jakou chceme péči v 21. století?

Ve své netradičně laděné přednášce se pan MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc., internista, geriatr, publicista a předseda správní rady Cesta domů věnoval tomu, zda máme technologie vnímat jako na dobrého šéfa, užitečného pomocníka, nebo spíše hrozbu.

▶️ Přednáška: Jakou chceme péči v 21. století?

✨ Výzvy v péči nikdy nekončí

Odpoledne se na pódiu pokračovalo v diskusi o výzvách v péči, kterých rozhodně není málo. Do debaty se tentokrát zapojili hosté, kteří mají s poskytováním péče přímou zkušenost. Byli to: Matěj Lejsal, ředitel Domova Sue Ryder, Martina Pojarová, ředitelka Pečovatelského centra Praha 7, Jiří Hrabě, spoluzakladatel Elpidy, zakladatel a šéfredaktor časopisu Vital, Mária Dočkalová, brand manažerka Hartmann-Rico, a. s. a za organizaci MILA diskutovala Karolína Puttová.

▶️ Přednáška: Výzvy v péči II.

✨ Záznam v rejstříku nemusí být pro péči překážkou

Nové znění Zákona o sociálních službách (viz náš článek) umožní zaměstnávat lidi se záznamem v rejstříku trestů. O zaměstnávání lidí s trestní minulostí, kteří mají motivaci, touhu pečovat i potřebné vzdělání hovořila Lucie Streichsbierová, ředitelka poradenství RUBIKON Centrum.

▶️ Přednáška: Mají motivaci, touhu pečovat i potřebné vzdělání

✨ Respekt ke stáří slovem i obrazem

Jedním z cílů organizace MILA je zvyšování prestiže pečovatelské profese (viz náš článek). A to se neobejde bez systematicky uchopené komunikace, o které mluvila Petra Wattelle,  která má v organizaci MILA na starosti strategii komunikace. Ukázala, jak v praxi funguje loni představený Manuál pro média, organizace i jednotlivce. Blanka Opekarová, která pečuje o značku MILA, navázala také na svůj loňský projekt fotobanky, který letos doplnila o sérii fotografií zachycujících práci terénních pečovatelů. Rozšíření fotobanky vzniklo díky spolupráci s Diakonií Praha a podpoře Nadačního fond u Českého rozhlasu a jeho projektu Ježíškova vnoučata. 

▶️ Přednáška: Pečovat je síla

✨ Péče o ty, kdo pečují

O tom, jak důležitou roli hrají v oblasti péče o zaměstnance sami personalisté, hovořil kouč a HR konzultant Radek Kratochvíl a specialistka práce v sociálních službách Lenka Tehrany, oba z organizace MILA.

▶️ Přednáška: Péče o ty, kdo pečují

✨ Děkujeme

Částečně tak pomohou s nedostatkem profesionálních pečujících. Ve zdravotnických zařízeních již tato praxe úspěšně funguje. 

Poslankyně a poslanci schválili v dubnu návrh, kterým jsme  spolu s Asociací organizací v oblasti vězeňství (AOOV) žádali  o změnu zákona o sociálních službách. Ta umožní vybraným lidem se záznamem v rejstříku trestů pracovat v sociálních službách. Toto rozhodnutí představuje vítaný a dlouho očekávaný krok směrem k narovnání nastavených podmínek ve zdravotnictví a sociálních službách a částečně také přispěje k řešení alarmujícího nedostatku kvalifikovaných pracovníků v sociální oblasti.

Nové znění § 79 odst. 2 zákona o sociálních službách umožní zaměstnávat lidi se záznamem v rejstříku trestů, kteří trestný čin způsobili neúmyslně nebo jejich čin neměl žádnou souvislost s činností při poskytování sociálních služeb. Jana Smiggels Kavková, předsedkyně Asociace organizací v oblasti vězeňství, sdílí své potěšení nad přijetím návrhu: „Máme radost, že poslanci a poslankyně umožnili lidem se záznamem v rejstříku pracovat v oblasti, která je společensky důležitá a navíc se potýká s nedostatkem personálu.“

V sociálních službách dnes chybí 3000 pracovníků, největší nedostatek je profesionálních pečujících v přímé péči. S přihlédnutím k trendu stárnutí populace toto číslo naroste na desetitisíce už během jednoho desetiletí. „Možnost zaměstnávat lidi se záznamem v rejstříku trestu nejen ve zdravotnictví, ale i v sociálních službách, vnímáme jako důležitý dílčí úspěch na cestě za lepší péčí a lepšími podmínkami pro ni,” říká ke schválení návrhu ředitelka organizace MILA, Simona Bagarová.

Kromě pomoci s řešením nedostatku lidí v oboru sociálních služeb je přínosem změny zákona také možnost dát druhou šanci lidem, kteří trestných činů litují a potřebují pro svůj další život zažít pocit užitečnosti a smyslu: „První krok k úspěchu je snaha pochopit člověka se složitou minulostí namísto jeho odsouzení,“ tvrdí sestra Konsoláta, která vede zařízení následné péče v Praze –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Řepích, kde odsouzené ženy získávají praxi a rekvalifikaci pro pozici sanitářky.

Lidem se záznamem v trestním rejstříku, kteří chtějí pracovat v sociálních službách, budou poskytovat podporu některé organizace jako je třeba Probační a mediační služba. Ty také pomáhají s přípravou budoucích zaměstnavatelů i pracovního prostředí. „Změnu podmínek bezúhonnosti vnímáme jako velmi přínosnou. Práce v sociálních službách může být ozdravným prvkem pro lidi s trestní minulostí,“ vyjadřuje se k novému znění zákona ředitelka Probační a mediační služby, Andrea Matoušková. Změna návrhu má také podporu řady veřejných činitelů. „Je dobře, že přehodnocujeme přístup k lidem se záznamem v rejstříku a umožníme jim zapojení do sociálních služeb v případě, že se jednalo o drobná pochybení, která si zaslouží druhou šanci,“ říká například zmocněnkyně vlády pro lidská práva, Klára Laurenčíková. Změnu vnímá jako dobrý krok také Olga Richterová (Piráti): „Je nezbytné hledat nové cesty k začlenění lidí s různou minulostí do společnosti. Už dnes jsou zaměstnavatelé zodpovědní za zajištění kvality a teď ji budou moci s rozmyslem uplatnit i v těchto případech.”

Kdo jsou organizace, které změnu zákona navrhly

Jsme MILA, z.s.

MILA je tu proto, aby bylo dobře seniorům i těm, kdo o ně pečují. Organizace ročně spolupracuje s 8 až 10 domovy seniorů a dotkne se života 400 profesionálních pečujících. Tým MILY se věnuje advokační práci a zvyšování povědomí o pečovatelské profesi i zlepšování podmínek pro ni. www.mila.je

O Asociaci organizací v oblasti vězeňství

V českých věznicích si odpykává trest přes 19 000 lidí. Patříme k zemím s nejvyšším počtem v Evropské Unii. Index uvěznění se nedaří snižovat, i když kriminalita klesá. Více než 60 % propuštěných se do vězení vrací. Jednou z příčin je absence funkčního systému kontinuální práce s odsouzenými před výstupem z vězení a po propuštění. Právě tuto problematiku řeší Asociace organizací v oblasti vězeňství (AOOV), která sdružuje organizace, odborníky a propojuje aktéry v oblasti vězeňství a trestní justice. Cílem AOOV jsou progresivní změny v oblasti integrace trestaných osob do společnosti a systém, který zohledňuje zájmy a potřeby trestaných osob, obětí i celé společnosti. Bližší informace o AOOV jsou zveřejněny na stránkách www.aoov.cz.

Před rokem jsme vytvořili první českou fotobanku zaměřenou na práci profesionálních pečovatelů v zařízeních pro seniory. Naše fotky už mají přes milión zhlédnutí. 

Cílem naší fotobanky bylo nabídnout zdarma fotky každému, kdo chce péči a stárnutí zobrazovat s laskavostí a respektem. Chtěli jsme ukázat, že péče může mít mnoho podob a nejsou to pouze činnosti spojené s hygienou a podáváním stravy člověku, o kterého je pečováno. Myslíme si totiž, že rozdíl mezi péčí a dobrou péčí dělají detaily, jako je obyčejný dotyk nebo milý úsměv. A právě tyto detaily dokonale zachytil fotograf Radek Šviderský.

Fotky jsme umístili na náš web, ale věděli jsme, že je chceme nabídnout ještě většímu publiku. Světovému publiku. A tak jsme je nahráli na platformu Pexels. Toto rozhodnutí se ukázalo jako správné. K dnešnímu dni zde fotky vidělo přes 1 milión párů očí. 👀 Milión lidí, které jsme naším vizuálním pojetím péče zaujali tak, že nám věnovali na zlomek vteřiny svůj pohled.

Těší nás, že si lidé fotky stahují a používají je na tematicky zaměřených webech nebo u článků po celém světě. Pomáhají tak šířit obraz pečovatelské profese takové, jaká skutečně je – náročná, laskavá, pestrá, vyčerpávající i obohacující.

Vznik fotobanky podpořil Nadační fond Českého rozhlasu a jeho projekt Ježíškova vnoučata.

Ve čtvrtek 12. října jsme v pražském kině Přítomnost uspořádali 2. ročník konference Jiskříme. Téma bylo stejně aktuální jako loni: Jak zajistit kvalitnější a důstojnější podmínky pro ty, kteří pečují. 

Na pódiu kromě našich milých hostů vystoupil téměř celý tým Mily a představil svou práci, která se o zlepšení podmínek profesionálních pečujících zasazuje. V publiku se sešlo mnoho lidí z oboru péče i mimo něj a my jsme si zas o něco jistější, že lidí, pro které je toto téma klíčové, je stále víc.

✨ Jiskříme po celém Česku

Víc je také zařízení pro seniory v Česku, která se snaží podmínky pro své profesionální pečující zlepšovat společně s námi. Jsme moc rádi, že díky podpoře Ježíškových vnoučat a Nadačního fondu Veolia můžeme působit prakticky na celém území Česka. Náš tým pod vedením Karolíny Puttové podporuje vedení zařízení, aby pro ně bylo možné podmínky pečujících neustále zlepšovat. 

✨ MILA má spot

✨ Víc profesionálních pečujících? Potřebujeme změnit systém

✨ Já nejsem vaše babička

✨ Jak na lepší podmínky přímo v zařízeních

✨ Děkujeme

Osm diskuzí u kulatých stolů, téměř osmdesát diskutujících, kterých se týká péče nejen o seniory, jedna konference, jeden výzkum mapující situaci lidí pracujících v přímé péči o seniory a šest konkrétních doporučení pro zlepšení jejich pracovních podmínek. To všechno se u nás odehrálo během posledních šesti měsíců v rámci projektu Jiskříme.

Jak zlepšit podmínky pro výkon pečovatelské profese? Na základě diskuzí i výzkumu jsme dali dohromady 6 kroků, které k lepším podmínkám povedou. Co je tedy potřeba udělat? ✨

1. Seznámit veřejnost s profesí pečovatele. Zdůraznit její význam pro společnost a zvýšit její prestiž.

2. Zajistit adekvátní finanční ohodnocení pečovatelů alespoň na úrovni průměrné mzdy.

3. Zajistit co největší spektrum zájemců o práci. Například zrušit podmínku čistého trestního rejstříku pro výkon profese.

4. Nastavit dotační systém domovů tak, aby kromě péče o klienty zohledňoval i nutnost péče o zaměstnance a vzdělávání středního managementu.

5. Zavést celoživotní vzdělávání pečovatelů s možností individuálního nastavení a kariérního růstu.

6. Stanovit prodlouženou dovolenou na zotavení pečovatelů nebo jiné formy pracovních benefitů, které jim budou kompenzovat náročnost profese.

V MILE jsme se rozhodli začít s dvěma z těchto bodů. Vybrali jsme si ty, ve kterých se cítíme nejsilnější. Chceme:

• Seznámit veřejnost s profesí pečovatele. Zdůraznit její význam pro společnost a zvýšit její prestiž.
• Zavést celoživotní vzdělávání pečovatelů s možností individuálního nastavení a kariérního růstu.

Seznamování veřejnosti s profesí pečovatele se věnujeme dlouhodobě. Výjimečnost těch, kteří pečují, jsme ukázali jak v knize Hořím o pěti úžasných pečujících, tak v její audioverzi, kde téma pomohli zviditelnit známí herci a herečky, kteří jejich příběhy načetli. Na podzim 2022 jsme ve spolupráci s Českým rozhlasem vydali podcast, kde můžou posluchači pečující poznat z nového úhlu. Navíc jsme pro vysílání připravili pětidílný manuál praktických rad, jak pečovat doma a nevyhořet. Jednotlivé díly podcastu zveřejňujeme na našem webu a chystáme další podpůrné aktivity.

Aktivně se začínáme zabývat tématem vzdělávání, které je aktuálně nastaveno na povinnost pečujících, absolvovat 24 hodin vzdělávání ročně. Připravujeme konkrétní doporučení, která vzdělávání pečujících zatraktivní a budeme hledat cesty, jak lze vzdělávání pojmout třeba jako pracovní benefit nebo způsob, který může podpořit motivaci pečujících k práci.

Kromě toho pokračujeme v naší přímé podpoře konkrétních domovů pro seniory a sbíráme tak praktické zkušenosti i data a fakta, která nám pomáhají s prosazováním systémových kroků.

Rádi bychom vytvořili skupinu lidí, kteří souzní s naším nastavením i způsobem práce, a přizvali je k postupnému naplňování zmíněných šesti doporučení.

V říjnu 2023 budeme pořádat konferenci Jiskříme znovu a představíme na ní, co se nám za rok práce podařilo posunout.

Jestli vás zajímá, co děláme, odebírejte náš newsletter a sledujte nás na Facebooku nebo Instagramu.

Foto: Canva

Diskuze u kulatého stolu s názvem Jiskříme se všemi, kdo mají možnost podobu a kvalitu péče ovlivnit, jsou ve finále. Poslední  proběhla v Senátu Parlamentu České republiky pod záštitou senátorky Miluše Horské. S političkami, politiky a státní správou jsme mluvili o tom, jaké změny v oblasti péče o seniory pokládáme za nutné a probírali jsme také připravovaná opatření, která by měla vést ke zlepšení podmínek profesionálních pečujících.

Ilustrační fotka | Autorka: Jana Bergerová

Máme za sebou 8 debat, které proběhly se studentkami a studenty oboru Ošetřovatelství, profesionálními pečujícími v pobytových i terénních službách, ředitelkami a řediteli zařízení pro seniory, pečujícími rodinami, se seniory, kterých se situace v oblasti péče přímo týká, či s organizacemi, které spolupracují s lidmi se zdravotním postižením nebo lidmi se záznamem v rejstříku trestů. Ti by totiž mnohdy rádi našli uplatnění právě v sociálních službách.

Poslední z diskuzí proběhla v Senátu Parlamentu České republiky pod záštitou senátorky Miluše Horské. S političkami, politiky a státní správou jsme mluvili o tom, jaké změny v oblasti péče o seniory pokládáme za nutné a probírali jsme také připravovaná opatření, která by měla vést ke zlepšení podmínek profesionálních pečujících.

Ke kulatému stolu 21. června zasedli:

• Olga Richterová, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
• Barbora Urbanová, poslankyně, zastupitelka obce Dolní Břežany
• Zuzana Freitas Lopesová, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí
• Melanie Zajacová, vedoucí oddělení koncepce sociální práce a vzdělávání MPSV
• Helena Petroková, ředitelka odboru realizace programů ESF –⁠ sociální začleňování
• Jan Vrbický, vedoucí Oddělení koncepce sociálních služeb MPSV
• Marta Vacková, zakladatelka a ředitelka společnosti RUAH
• Martina Dvořáková, socioložka a datová analytička v organizaci MILA
• Klára Laurenčíková, facilitátorka diskuzí Jiskříme a vladní zmocněnkyně pro lidská práva
• Simona Bagarová, zakladatelka a ředitelka organizace MILA

Nedostatek lidí je urgentní problém, který brání jakýmkoli snahám zlepšit situaci v péči o seniory

O tom se přesvědčujeme nejen na diskuzích Jiskříme, kde se nedostatek lidí intenzivně probírá vždy hned v začátku, ale také vzhledem k naší praxi v zařízeních pro seniory v rámci programu D.O.M.A. Navíc jde o problém, který znemožňuje zavedení jakýchkoli novinek či vylepšení, protože kvůli nedostatku kolegů jsou pečující velmi často přetížení. Na nic kromě práce jim tak jednoduše nezbývají kapacity. „V sektoru sociálních služeb bude chybět velké množství pracovníků. Pokud nezlepšíme podmínky, nepodaří se nám získat dostatek lidí, kteří mají potřebné předpoklady k práci v tomto oboru,“ říká Martina Vaňková Dvořáková z Mily. Když vezmeme v potaz křivku stárnutí populace, problém ještě nabere na intenzitě, protože podle našich dat budou v oboru péče o seniory potřeba desítky tisíc lidí a poptávka po pobytových službách dál poroste,“ doplňuje. V aktuálních podmínkách jsou tak ředitelky a ředitelé zařízení nuceni přijmout prakticky každého uchazeče o práci, jenže často nejde o kandidáty s vhodnými předpoklady k práci. Pro lidi, kteří naopak v péči potřeba jsou, bývají nastavené podmínky (především platové ohodnocení nebo náročnost povolání, případně systém směn) neúnosné a tak se mnohdy nakonec rozhodnou pro jiné zaměstnání. Nadšenci v oboru, kteří svou práci dělají dobře, baví je a vidí její smysl, se zase mnohdy velice rychle dostanou na konec svých sil. Popisuje to Olga Richterová, která se sociální oblasti věnuje dlouhodobě: „Často mluvím s lidmi z přímé péče, kteří chtějí svou práci dělat dobře, jenže kvůli nedostatku kolegů a vysokému počtu klientů bývají nuceni zajistit jen základní péči. Pokud chce člověk tuto práci dělat zodpovědně, bohužel kvůli nastaveným podmínkám rychle vyhoří,“ říká. Konkrétní příklad takové praxe popsala naše Simona Bagarová: „V rámci Českého Červeného kříže byly vyškoleny tisíce dobrovolníků. Ti lidé skutečně do oboru nastoupili, někteří z nich dokonce změnili profesi, v té práci se našli. Jenže po čase odcházeli, protože je nastavený systém tzv. semlel,“ popisuje.

Přetížení by mohl řešit tzv. optimální standard ale i zrušení podmínky čistého trestního rejstříku u uchazečů o práci

S přetížením pracovníků v sociálních službách zatím nepomohl ani příchod uprchlíků z Ukrajiny, jak by se dalo předpokládat. „V sociálních službách je zaměstnáno 1600 lidí z Ukrajiny. Poptávka po zaměstnancích je velmi vysoká, ale pokud přihlédneme k počtu seniorů a dětí, kteří k nám z Ukrajiny přichází, dostaneme asi 50 % lidí, kteří se mohou nechat zaměstnat. Přestože se snažíme, ani v této skupině už téměř není kde brát,“ řekla Zuzana Freitas Lopesová. Příchod uprchlíků navíc znamená také potenciální nárůst počtu klientů, pravděpodobně také klientů, kteří nebudou mít prostředky na úhradu služby, což celou situaci ještě komplikuje.

Pomoct by naopak mohl tzv. optimální standard, tedy jasně stanovený počet klientů na pečovatele. Jan Vrbický z MPSV slíbil, že by měl být součástí novely zákona o sociálních službách a zároveň zdůraznil, že je nutné aby se jednalo o standard optimální, nikoli minimální. To proto, aby naopak nedocházelo ke snížení kapacit a tedy i dalšímu růstu přetížení pečujících a následně k jejich častějším odchodům ze zaměstnání. „Stejně tak chceme v rámci novely odstranit povinnost čistého trestního rejstříku,“ říká Vrbický. I to by mohlo přetížení pečujících pomoci, protože lidí, kteří by rádi pracovali v sociálních službách, ale kvůli záznamu v trestním rejstříku nemohou, je celá řada. O tom jsme se přesvědčili na diskuzi Jiskříme s organizacemi, které pomáhají právě tzv. obtížně zaměstnatelným.

„Problémem je i to, že systém pracovníky v sociálních službách prakticky nutí k tomu, aby vykonávali úkony, které by měli pokrýt zdravotníci. To je další zatížení,“ doplňuje Vrbický. V Mile ale nejen díky diskuzím, ale také díky naší praxi v zařízeních víme, že tento fakt často řadu věcí ulehčí, protože lékaři jsou v zařízeních mnohdy přítomni jen omezeně.

Dobrou zprávou ovšem je, že zmíněná novela zákona vzniká za pozornosti a připomínek lidí z praxe, např. ředitelek a ředitelů zařízení pro seniory, a Jan Vrbický dal několikrát během diskuze najevo, že těmto připomínkám je na MPSV nasloucháno. „Novelu zákona nevnímám jako nějaké slohové cvičení. Chceme, aby byla založená na skutečnosti. Vítáme připomínky z praxe a reagujeme na ně,” uvedl. A protože u stolu seděla také Marta Vacková, ředitelka terénní sociální služby RUAH, připomínka přišla hned vzápětí: “Dřív než zavedeme standardy je potřeba se ptát, jak lidi k této profesi vůbec přilákat. Protože se může stát, že lidi ke splnění potřebného standardu ani nenajdeme,“ upozornila.

Je nutné zvýšit prestiž pečovatelské profese

V Mile máme za to, že aby dostatek kvalitních lidí do oboru sociálních služeb nastoupil a vydržel v něm, je potřeba zvýšit prestiž pečovatelské profese. „Pečovatelé teď cítí, že si jich společnost dostatečně neváží. Jsou vnímáni jako buď jako andělé, případně ti, jejichž hlavní pracovní činností je přebalování seniorů. Je potřeba budovat lepší mediální obraz,” říká Martina Vaňková Dvořáková. Na konkrétní mediální kauzu odkázala Marta Vacková z benešovské terénní sociální služby RUAH: „Že během covidu pečovatelka nakazila celý domov seniorů a ti potom umírali, o tom jsme slyšeli. Neslyšeli jsme ale o tom, co pečující v práci zažívali. Měli opravdu velký strach, nechtěli nakazit rodinu, často raději bydleli odděleně, měli stres z toho, že je nikdo nevystřídá…“ Simona Bagarová zase zmínila nechvalně známou kauzu z Domova Slunečnice, která skončila odsouzením pečovatelek, nikoli kritikou vedení, struktury nebo systému. Nakonec se shodujeme, že profesionální pečující je potřeba zobrazovat především jako profesionály, experty na poli svojí práce a lidi, kteří svým oborem žijí. „Pečující si, stejně jako lékaři, zaslouží být zobrazováni jako hrdinky a hrdinové, kteří navíc pracují v těžkých podmínkách,“ apelovala Klára Laurenčíková. Opakovaně jsme se v rámci diskuzí dotkli také problému nedostatečné osvěty, která s nízkou prestiží povolání v sociálních službách souvisí. Jak pro pečující, tak pro seniory ale i podle ředitelek a ředitelů zařízení pro seniory je klíčové, aby byla veřejnost o náročnosti a nenahraditelnosti péče o seniory dostatečně informovaná a vzdělávaná. I to by mohlo pomoci snadnějšímu nastavení lepších podmínek pro profesionální pečující.

Nízká prestiž také může být důvodem, proč do oboru přichází jen minimum mužů. Už během minulé diskuze s ředitelkami a řediteli zařízení pro seniory jsme se shodli, že muži z nabízených možností nakonec volí prestižnější zaměstnání, například u hasičů nebo policie. Dalším důvodem pak bývá plat, který oproti ostatním možnostem zaměstnání prakticky není konkurenceschopný.

Peníze? Platy navýšit minimálně na průměr a vyrovnat rozdíly v krajích

Průměrný plat pracovníka v sociálních službách se totiž pohybuje kolem 25 tisíc. Vyšší plat zájemce o práci získá nejen v oboru zdravotnictví, víc už si vydělá také u pokladny v některých supermarketech. „Zvýšení platů je potřeba, obor jinak nebude konkurenceschopný. Pomohlo by platy dostat alespoň na výši průměrné mzdy,“ říká Martina Vaňková Dvořáková. S tím souhlasí i Jan Vrbický. „Nejde ale jen o výši platů, nutné je srovnat nespravedlivé rozložení peněz na úrovni krajů,“ dodává Vrbický a potvrzuje to i Olga Richterová: „Rozdíly mezi kraji v oblasti financí působí problémy. Některé kraje z této situace profitují, ostatní tratí. Tato historická nespravedlnost je něco, co bude vyžadovat řadu jednání a může to celý proces značně protáhnout,“ doplňuje. Co se týče peněz, podle Heleny Petrokové, ředitelky odboru realizace programů ESF –⁠ sociální začleňování, zdroje existují a bude podle ní možné nedostatek financí řešit už v této době, kdy novela zákona o sociálních službách zatím není: „Péče o seniory a lepší podmínky pro výkon této profese, to bude jedna z priorit operačního projektu zaměstnanost. Přihlásit se budou moci nejen zařízení pro seniory, ale třeba také neziskové organizace či samotné kraje,” říká.

Úlevou je pro pečující spíš odpočinek a peníze navíc než nové technologie

Pečovatelská profese je fyzicky i psychicky výrazně náročná. Na tom se shodují všichni diskutující, kteří s námi debatovali v rámci předchozích diskuzí Jiskříme. „Profesionální pečující neřeší jen onu fyzicky náročnou hygienu. Setkávají se s agresivitou, řeší konflikty s rodinou, jsou v kontaktu s umíráním a je na ně vyvíjena velká administrativní zátěž. Při tom všem mají zůstat trpěliví, empatičtí a mají ochotně řešit požadavky klientů. To všechno navíc s dobrou náladou. Vnímáme to jako obrovské břemeno,“ říká naše Martina Vaňková Dvořáková. Týmy pečujících jsou navíc mnohdy nekompletní, probíhají záskoky a tak se nedá stihnout víc, než pokrytí základních potřeb. Vysokou náročnost profese potvrzuje i Marta Vacková z RUAH: „Jako zaměstnavatelka vnímám, že lidé, kteří v profesi fungují 20 let, už nemůžou. Bojí se například řídit, jsou unavení. Pro mě je ale problém, že potom odcházejí předčasně. Potřebujeme najít cestu, jak jim ulevit, aby v oboru zůstávali déle,“ říká. Jak tedy pečujícím zátěž kompenzovat? „Podporu plánujeme v oblasti neformální a sdílené péče,“ říká Helena Petroková. Vracíme se tak k jednomu z přání ředitelek a ředitelů zařízení pro seniory, které zaznělo na minulé diskuzi Jiskříme. Status neformálního pečujícího pro lidi mimo obor sociálních služeb by mohl profesionálním pečujícím ulevit značně. Ti by tak fungovali častěji jako podpora rodinným pečujícím. Složitá dostupnost příspěvků na péči zatím velmi komplikuje život rodinným pečujícím a ti následně, vyčerpaní nejen péčí samotnou ale také administrativou, mnohdy ztrácí trpělivost a rozhodnou se blízkého umístit raději do pobytové služby, která za ně papírování vyřeší. Klientů tak přibývá a s nimi roste i zátěž pečujících.

„Pokud je to pro jednotlivá zařízení přijatelné, řešením by mohly být zkrácené úvazky,“ navrhuje Zuzana Freitas Lopesová, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí. Přestože jsou pro ředitelky a ředitele zařízení organizační komplikací, mnohde je umožňují a vítají. Jako vhodné řešení přetížení pečujících zkrácené úvazky vnímá i Jan Vrbický. „Je potřeba je v této situaci využít, především v dopolední denní době,“ říká. Zároveň zmiňuje také digitalizaci jako cestu, která má pečujícím ulevit: „Rádi bychom zapracovali na snížení administrativní zátěže, proto připravujeme implementační strategii, která by měla pomoci co nejrychlejší digitalizaci zařízení,“ uvedl. Jak už ale víme z předchozích diskuzí s pečujícími, při aktuální zátěži lidí v péči je jakákoli snaha zavádět technologické novinky, vnímaná mnohdy jen jako další zátěž. „Technologické dovednosti pečujících bývají značně omezené. V praxi mívají zařízení rozpisy směn často ještě na papíře. Technologie je sice nezbytná a je potřeba ji zavádět, nelze to ale dělat samostatně, protože podle našich zkušeností pečující potřebují především osobnostní a psychosociální podporu, “ upozorňuje Simona Bagarová a připomíná zážitek z praxe: „V jednom zařízení se na nás sestra rozkřičela s tím, že co má asi dělat, když jí během jedné směny zemřou 4 klienti. Toto jsou věci, které je potřeba ošetřit v úplně první řadě,” doplnǔje. Klára Laurenčíková pak zvedla téma sabatiklu, kdy by po dané odpracované době měl pracovník v sociálních službách nárok dlouhodobé placené volno, a také téma renty. „Chápeme, že výsluha je záležitost finančně nákladná, přesto jsme se u některých profesí rozhodli, že je potřeba. Pokud porovnáme profesi pořádkových policistů, kteří výsluhu po odslouženém období dostanou, a profesionálních pečujících, v čem je role pečujících méně přínosná?“ ptá se. Klára Laurenčíková zároveň apelovala na to, že už i jen přechodná doba mezi návrhem a jeho implementací může do oboru přilákat nové lidi, což těm stávajícím značně uleví.

Osobnostní podpora pro management zařízení bývá přínosná pro celý tým

Velkou roli co do spokojenosti pečovatelů a pečovatelek a udržitelnosti jejich pracovního nasazení hrají také manažerky a manažeři v jednotlivých zařízeních. Nejen v rámci diskuzí Jiskříme, ale také přímo v zařízeních si ověřujeme, že je-li spokojený vedoucí pracovník, lépe se daří i jeho týmu a ve výsledku i klientům. „Poradenství, psychosociální podpora nebo vzdělávání mohou vedoucí pracovníky v zařízeních posunout, pomoci jim v práci i s řízením lidí. Tak se mnohdy uleví i ostatním lidem v týmu. Potvrzuje to Marta Vacková: „Je potřeba podpořit vedoucí pracovníky, managenent. Ředitelka funguje jako kvočna, která se o svoje lidi dobře postará, pokud dostane péči ona sama“ říká. A zároveň doplňuje, že v některých případech by mělo být vzdělávání managementu povinností. „Ředitelé a vedoucí si mnohdy důležitost vzdělávání neuvědomují. Alespoň zpočátku by vzděláním v oblasti vedení lidí měl projít každý z nich,“ myslí si. Že by vzdělávání mělo vycházet spíše z vnitřní motivace než z povinnosti, to si zase myslí Melanie Zajacová. „I v případě managementu vnímám jako důležité, aby vzdělávání nebylo naplňováno formálně kvůli povinnosti v zákoně, ale kvůli profesnímu rozvoji a odpovědnosti vůči klientům a jejich rodinám,“ doplňuje. V Mile si uvědomujeme, že zařízení, která s námi chtějí spolupracovat a zlepšovat management a atmosféru v týmech, mívají pokrokové ředitelky a ředitele.  Jejich sebereflexivní přístup se zatím nedá nazvat standardem. „Obrací se na nás jednotky zařízení, které chtějí něco změnit. Je to právě ředitel nebo ředitelka, kdo nese hodnoty zařízení a má úkol a moc, propisovat tyto hodnoty do zařízení i celého systému. Osobnostní podpora a mentoring těchto lidí může udělat obrovskou službu. Roli hraje už výběr ředitelů a ředitelek zařízení. Je potřeba se na něj zaměřit, protože právě tito lidé zařízení formují a mohou výrazně ovlivnit spokojenost zaměstnanců i kvalitu péče,“ uzavírá.

Na základě diskuzí Jiskříme jsme se v Mile shodli, že se s programem D.O.M.A. budeme dál intenzivně věnovat osobnostní podpoře vedení zařízení pro seniory a jejich týmů. Vnímáme ji jako klíčovou pro nastavení důstojných podmínek nejen pro seniory ale také pro pečující. Bereme také v potaz obrovskou důležitost osvěty a tak plánujeme aktivity také v této oblasti. Dál chceme také poznávat potřeby a problémy v oblasti péče o seniory, abychom mohli efektivně pomáhat.

A jak mohou zlepšit podmínky pečovatelské profese právě političky a politici nebo veřejná správa?

Naše doporučení

1.  zajistit dostatečný rozpočet oblasti sociálních služeb a vyrovnat rozdíly v krajích

2.  odstranit legislativní překážky, které brání zaměstnávání lidem s handicapy nebo záznamem v rejstříku trestů

3.  maximálně podpořit status neformálního pečujícího a neformální péče

4.  podpořit zavádění částečných úvazků

5.  minimalizovat administrativu

6.  zvážit možnosti zavedení výsluhy nebo sabatiklu pro zaměstnance v sociálních službách nebo dalších forem účinné kompenzace náročnosti této profese

7.  revidovat systém vzdělávání lidí v sociálních službách s důrazem na podporu rozvoje vedoucích pracovníků a maximální možnost individualizace

8.  flexibilně reagovat na připomínky lidí z praxe

***

Všem zúčastněným děkujeme za jejich otevřenost, připravenost a ochotu sdílet s námi svou vizi, problémy i návrhy řešení. Věříme, že společnou diskuzí můžeme zažehnout jiskru ke změně směrem k lepším podmínkám pro pečující a tím i pro seniory.

Děkujeme, že jiskříte s námi.